Já vím že tato vláda je diletantská, zaslouží si kritiku a škoda rány která padne vedle, nicméně ve dvou věcech se jich s dovolením zastanu.
V těchto dnech schytávají hejty za dvě věci: a) že za pochodu často mění, kdy a co se bude uvolňovat, tedy něco vyhlásili a za týden to změnili, b) že rozhodnutí, co se otevře a co ne připomíná náhodnou losovačku. Jsem přesvědčen, že zrovna v těchto ohledech je masivní kritika nespravedlivá.
ad a) Měnění rozhodnutí za pochodu je v této situaci obecně správné. O výskytu a šíření viru víme málo. Testování žádný celistvý obrázek nedává – vždyť jsme CELKEM za celou dobu co tu s námi virus je otestovali jednoho člověka z padesáti! A staré testy jsou dnes už k ničemu; pokud vezmeme, že hodnotu mají testy staré do týdne, tak máme k dispozici validních testů z několika promile (!) obyvatelstva. Pro posouzení celkové situace je to nic; testování je navíc selektivní – jednak v neuralgických místech, jako jsou nemocnice, a jednak když někdo přijde s nějakými příznaky. Tento víkend se sice dělaly plošné testy, ale, cituji, „výsledky by měly být (!) známy v první polovině května“, což je platné jako mrtvému zimník, protože v té době bude zase všechno jinak.
Vláda se tak rozhoduje pohybuje v mlze, kdy se snaží jen vytušit pohyby nepřítele. Všechny informace které získává jsou už v tom okamžiku pár dní zastaralé – my dnes rozhodujeme na základě informace, kde byl nepřítel před pěti dny. Z plošného testování budeme znát výsledky s třítýdenním zpožděním za situací (za mě naprosto nepochopitelné a špatné!)
Je to režim „polního velitele“, kde se průběžně vyhodnocuje momentální situace, hodnotí se pro a proti a podle výsledku padají rozhodnutí, která se mohou měnit v řádu dní i docela dramaticky.
ad b) Zazněl výstižný postřeh, že uvolňování typu „kadeřnictví ano, ale jenom pro psy“, nebo „cykloprodejny ano, ale knihkupectví ne“ vypadá jako že si zatočili kolem štěstí a co jim padlo to vyhlásili. Jenomže ona to skutečně JE ruleta. Každé uvolňovací opatření má 1) kladný efekt v návratu života a ekonomiky (v této věci) k normálu, 2) záporný efekt v nových příležitostech k šíření viru. Pokud otevřeme knihkupectví a zavřeme cykloprodejny, znamená to že se lidé budou hromadit okolo knih, ale nikoli okolo bicyklů, a pokud naopak, tak naopak. Nehledejme v tom žádnou logiku a systém, není tam a nemůže být. Tady nejsou žádné přesné parametry ve smyslu že otevření knihkupectví nám přináší koeficient n=3.62, zatímco u hračkářství to je n=3.59 a tedy víme jak se rozhodnout. Nic takového neexistuje, takže vlastně jiné než takovéto „náhodné“ rozhodování ani nemůže být – je to prostě střelba do lesa se zavázanýma očima.
Pokud jsem zmínil tyto dva body, neznamená to že v řadě jiných si přístup vlády kritiku nezaslouží (zejména: protiřečení si, nedostatek věcného informování, stále malý počet testů, stále naprosto nedostatek výbavy v první linii, zejména v seniorských zařízeních, atd atd.). V těchto dvou ohledech si ale myslím, že pokud by tam seděl kdokoli jiný, nerozhodoval by v otázce „Uvolňovat ano či ne? Kde a jak?“ nějak zásadně kompetentněji.