Volby 2022: od každého něco a hlavně opravit ty chodníky

Poznámky ještě bez důkladné analýzy výsledků:

1) Kdo vyhrál?

Dovolím si bonmot: Češi jsou bohužel dost pitomí na to, aby ve velkém volili politické kšeftsmany a populisty, ale naštěstí dost chytří na to, aby je nenechali převládnout.

Je srandovní, že za vítěze se prohlašuje ANO, vládní koalice SPOLU i Okamurova SPD. Ale je to tak – vlastně každý z nich jaksi uspěl, nikdo vysloveně nepropadl. Bohužel ale platí, že jednoznačně úspěch si může připsat Okamura – jeho vzestup je neoddiskutovatelný a velký.

2) Bylo to referendum o vládě?

Ano i ne. Je rok po parlamentních volbách, takže je touha rozdat vysvědčení – platí to všude a skoro vždycky to vládní uskupení odskáče. Část (negativně vymezených) voličů to takto jistě brala, i když se mně jeví, že tuto svou nepřízeň projevili nikoli volbou ANO, ale právě spíš Okamury a podobných.

Ale současně ten efekt nebyl moc silný, nejspíš v jednotkách procent – ukazuje se, že rozdělení společnosti „půl na půl“ zůstává a moc se nemění.

3) Rozdělená země

Vysloveně zlé je „geografické“ rozdělení země. Velká a prosperující města či regiony (nejzřetelněji Praha a Brno) čistě populistickým stranám a uskupením dlouhodobě šance nedávají, zatímco periferní regiony jimi přímo překypují. Ruku v ruce s tím jde volební účast, která v hraničních, chudších regionech je o 10 % nižší než v těch centrálních a bohatších.

Není to nic nového – jen poukazuju, že ten neblahý jev, který spočívá ve vysloveném nezájmu nebo v protestní volbě šíbrů a populistů se vůbec nedaří zmírňovat.

4) A s jakými tématy do voleb přicházíte?

Upřímně řečeno, z toho mě jímá hrůza úplně nejvíc. Ale i když dám stranou billboardy, tak se předvolební diskuse, které jsem se snažil poctivě sledovat, týkaly skoro drtivě témat, která jsou či spíše by měla být technická: oprava Dolního náměstí. Dokončení dvouproudovky. Nové hřiště. Moc aut v ulicích a Nechceme tu ty zácpy.

Toto je úplně špatně. Naprosto nevedeme dlouhodobé, strategické diskuse o směřování měst a obcí. Všichni chceme „aby bylo líp“ (eh), ale když máme vyjmenovat něco konkrétního, pak jsou to „silnice, chodníky, budovy“. Lokální (bohužel ale taky ta celostátní!) politika se nám lenivě zredukovala na technokratická témata, která jsou jednoduše představitelná, sdělitelná, vlastně i nekonfliktní, a politik se může vyfotit při přestřihávání pásky. Přitom tyto věci jsou spíš „úřednické“: dělají se tak jako tak, realizují je úřednické aparáty, vycházejí z platných předpisů a zásad, politik vlastně toho ani tak moc dělat nemůže.

A co jsou tedy ta důležitá témata, která v politických programech a vystoupeních kandidátů či stran postrádám? Jsou to (například):

  • sociální problematika (sociální bydlení, horší/lepší lokality, gentrifikace, způsob péče o seniory a sociálně slabší)
  • vzdělávání (naléhavá nutnost změn vzdělávacího systému; velký problém odborných středních škol a učilišť; neřešené předškolní vzdělávání, inkluze)
  • životní prostředí v celé šíři (tedy nejen klimatická změna, ale i třeba péče o extravilán a zasazení města do krajiny, biodiverzita, lokální farmaření; města krátkých vzdáleností)
  • podnikání („mladé“ a lokální podnikání; důraz na vyšší přidanou hodnotu, tedy mozkovny místo montoven, kreativita, nové obory. Obecně vnímání lokální ekonomiky a porozumění jí!)
  • zdravotnictví (lokální špitály versus velké centrální, ambulance/rehabilitace/aftercare, nutnost reforem)

5) Politik jako stratég, nikoli taktik

Výše uvedená témata jsou ZÁSADNÍ pro strategický, tedy dlouhodobý rozvoj města a obce, vedoucí na konci dne k tomu, „aby fakt bylo líp“. Politik nemá být taktikem, který se postará o výměnu propadlého deklu na kanál, ale stratégem, který se dívá za horizont dvaceti let: jaké má být moje město za dvacet, třicet let? A začít konat, „roztlačit vlak“, protože všechny velké věci takto trvají. Ty malé zvládnou úředníci i sami; ale politik dostává mandát k dlouhodobé strategii, ne k výměně deklu na kanálu.

Když navštívíte města západní Evropy, tak existence a realizace dlouhodobého plánu, dlouhodobé strategie je tam patrná na první pohled: najednou vidíte, jak to funguje a jak to do sebe zapadá. Hovoříte s představiteli měst a naprostá většina diskusí se stočí k dlouhodobému plánu a vizi – protože to je úkol politiků, to je ostatně onen demokratický „souboj idejí“, na který dostanou od voličů mandát ti či oni. Zapředete řeč na technickou konkrétnost a oni příliš nechápou: od toho tu už přece mám konkrétní odbor, do toho se jim nepletu.

6) Proč tomu tak je?

Důvodů vidím hned několik:

  • Jeden technolog moci střídá druhého. Protože jsme si na to dokonale zvykli. Staré technology moci (ODS, pak „Zemanova“ ČSSD) vystřídali noví (ANO). Tam nikde nenajdete hodnoty a ideje, jen technokratismus.
  • Úplné vymícení „levice západoevropského typu“. Chybí zde pak totiž dialog dvou hlavních intelektuálních sil – konzervativnější „křesťansko-demokratické“ a liberálně progresivní „sociálně-demokratické“. Tím že zcela chybí ta druhá (ČSSD jí byla možná někdy v roce 1992, pak už ne), nic nenutí tu první se snažit. Souboj idejí se nekoná. Voliči vlastně NEVĚDÍ, co je doopravdy důležité, protože to nikdo neverbalizuje.
  • Svět, ve kterém dominují „nová média“. Veřejnému prostoru už nedominují tradiční média, ale Facebook, Instagram a Tiktok. „Svoboda slova“, kterou s sebou online svět přinesl nevedla ke kultivaci a bohatosti diskuse, ale k záplavě sraček, vyvolávání konfliktů a šíření nenávisti. Je stokrát snazší v tomto prostředí šířit nenávist než lásku. (Lék na to zatím není) (Babiš to dobře ví).
  • (což souvisí s předchozím). Uvedená zásadní témata jsou přirozeně kontroverzní: někoho potěší, jiného naštvou. Pokud někoho naštvu, bude to zítra bzučet všemi novými médii; pokud někoho potěším, nikdo další se to nedozví. Nemyslím že politici jsou vysloveně zbabělí (i když odvahu tam vídám jen zřídka, to je fakt), ale tváří v tvář realitě jdou cestou nejmenšího odporu.

7) Jsem z toho zklamaný.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *