Velmi zajímavý materiál a hlavně pohled z dosti zásadní čínské perspektivy přináší článek od prof. Hu Weie, ředitele šanghajského centra pro oblast veřejných politik. Materiál je samozřejmě psán z pohledu čínských zájmů, což jej ale právě činí zajímavým: v této věci je zásadním „třetím do mariáše“ totiž právě Čína. A je nepochybné, že Čína situaci v Rusku, se kterým má společnou hranici (dlouhou 4100 kilometrů) i historii sleduje nesmírně pečlivě a má nepochybně i své výtečné informační zdroje.
Hu Wei nastiňuje čtyři možné scénáře vývoje konfliktu, přičemž všechny dopadají špatně až katastrofálně pro Rusko, a všechny posílí až velmi silně posílí Západ. Pro Čínu je ale dle něj tato situace obtížná, též se bude těžko vyhýbat oslabení ve svém tažení za globální dominancí.
Autor píše, že Putin podnikl invazi, aby si vyřešil svoje domácí problémy (což je myslím docela novátorský pohled). Žádaného blitzkriegu invaze nedosáhla a má teď už jen špatná východiska.
Řešení č. 1
Nejlepší je nyní vycouvat z konfliktu rychlým mírem – poznamenává ale, že to je extrémně obtížné. Cituji: „čeho se nedá dosáhnout na bitevním poli, toho se těžko dosahuje u jednacího stolu. Je jasné, že tato vojenská výprava byla nenapravitelnou chybou“. Hu Wei uvádí, že nukleární konflikt vyvolaný Putinem by Rusko postavil „proti celému světu“ – dává tedy najevo, že by se od něj odvrátila i Čína.
Řešení č. 2
Pokud by Putin pokračoval dál, je pravděpodobné i zatažení Západu do hry, a v případě vojenské konfrontace Západ-Rusko by „Rusko nebylo pro NATO žádnou překážkou“.
Řešení č. 3
I pokud by tento celosvětový konflikt nenastal a Rusku se nějak podařilo Ukrajinu ovládnout, nikdo by neuznal loutkovou vládu, sankce by trvaly a toto období do kompletního zhroucení ruské ekonomiky trvalo maximálně jednotky let.
Řešení č. 4
Pokud bude Putin nahrazen (ať už atentátem, klidným převratem atd.), dojde ke konci války a Západ bude dominovat s tím, že dosti pravděpodobně bude Rusko „rozdrobeno a jeho status jako světové velmoci skončí“.
Autor dále hodnotí osud západního světa. V kterémkoli ze scénářů, vnímá posílení světové síly Západu zejména tím, že jej to sjednotí, že skončí jakékoli odstředivé či pacifistické snahy v NATO a naopak silné evropské země dramaticky zvýší svoje obranné rozpočty a tím celou alianci mocně posílí. Švýcarsko, Švédsko a další země „přehodnotí“ (tj. opustí) svoji neutralitu, čímž dojde k dalšímu posílení. Evropa se odřízne od závislosti na ruském plynu a propojí se více ekonomicky s USA.
Hu Wei píše, že v případě nějakého mocenského přežití Ruska v dnešní podobě se vztyčí nová železná opona, která ale bude nikoli mezi „tábory socialismu a kapitalismu“, ale mezi demokratickým a autoritářským světem – dodává, že demokratický svět do sebe bude „vcucávat“ další spojence, přičemž jmenuje zejména asijské a indo-pacifické země (je zřejmé že tohle je pro Čínu zásadní).
Autor zřetelně vykresluje obří posílení demokratické části světa, slovy: „Západ dosáhne ještě větší hegemonie ve smyslu vojenské síly, hodnot a institucí, a jeho tvrdá i měkká síla dosáhne nových výšin“.
Nevyhnutelně tak dochází k závěru, že Čína oslabí a nemá mnoho prostředků co s tím dělat.
Tím, jak Rusko padne k bezvýznamnosti, USA nebudou mít dva strategické protivníky, ale jenom jednoho (tj. Čínu), přičemž se jak Japonsko, tak Jižní Korea i Taiwan ještě výrazněji přimknou k západnímu táboru, včetně vojenské síly, čímž se Čína izoluje. (Citace: „Čína bude nejen obklíčena vojenskými uskupeními Západu, ale též jeho systémem a hodnotami.“)
Co má tedy dělat Čína? Hu Wei radí odstřihnout se od Putina co nejrychleji (pokud ten nedosáhne rychlého a rozhodného vítězství). Čína má zvolit menší z obou zel a „zbavit se rychle zátěže jménem Rusko“. Nedoporučuje, aby Čína zůstávala v tomto sporu neutrální, protože tím neuspokojí Rusko a nadto naštve celý Západ. Čína má navíc hrát silnou roli v jednoznačném odrazení Ruska od jaderného dobrodružství, doslova píše: „Čína je jediná země na světě, která má tuto schopnost, a musí ji hrát ke své maximální výhodě“.