Nemálo pozornosti vyvolala informace, že vláda zvažuje vstup do tzv. strategických podniků – jediný který byl přitom výslovně zmíněn, byla letecká společnost Smartwings. Návrh vyvolal přirozené zděšení na pravici, která v tom vidí znárodňování a návrat do dob dávno minulých. Situace ale není takto černobílá.
Je naprosto jasné, že zestátnění (částečné nebo úplné) soukromé firmy je krajní a výjímečné opatření v krajní a výjímečné době, které musí být doslova neprůstřelně zdůvodněno. Jediný nezviklatelný důvod (zejména v případě ČR) může být to, že firma patří mezi takzvané „systémové“, tedy v případě jejího krachu a ukončení činnosti by mohlo dojít k zásadním problémům pro zemi, pro život občanů, pro bezpečnost státu. Sem spadají například banky, ve kterých mají úspory milióny občanů (krach nebo i hrozba krachu by navíc spustila takzvaný run na banky, masové vybírání úspor a stahování hotovosti, což nemůže přežít žádná banka), mohly by sem spadat tzv. utilities, tedy elektrárenství, energetika, teplárenství, plynárenství a vodárenství, pokud by bankrot firmy ohrozil dodávku služeb (elektřina, voda, plyn) občanům i firmám. Stěží si dokáži vybavit nějaký další subjekt, kterého by se to mohlo i teoreticky týkat. Proč tedy byla výslovně zmíněna zrovna jedna letecká společnost?
Spolumajitel SmartWings tvrdí, že když velké státy zachraňují své „národní“ aerolinky, tak by to mohla udělat i Česká republika.
Jenomže jaksi zapomněl dodat, že Česká republika žádnou národní aerolinku nemá. České aerolinie (ČSA) jsou mini-aerolinkou s pouhými třinácti letadly, z nich ale jen osm je s větší kapacitou, pět jsou malé vrtuláky (pro srovnání: Air France 225 letadel, British Airways 300 letadel, Lufthansa 300 letadel) a i na svém tzv. bázovaném letišti Václava Havla v Praze dělají nějakých 14% přepravených cestujících. Jsou tedy aerolinkou malou, řadu let se potácející nad krachem a i pro Českou republiku málo významnou.
Celá skupina SmartWings, kam ČSA spadají, má letadel přes 40, ale jejich typickým oborem jsou charterové, dovolenkové lety – tedy opět nic systémového. SmartWings navíc patří mezi aerolinky s nedobrou pověstí. Zatímco nízkonákladové aerolinie (typu Ryanair) spojují nízkou cenu s nízkou kvalitou, tradiční aerolinky spojují vyšší cenu s kvalitou akceptovatelnou, SmartWings se dlouho vyznačovaly kombinací vysokých cen a mizerné kvality. I proto se před několika lety v řebříčku Skytraxu umístily na „děleném druhém místě odzadu“ mezi vůbec nejhoršími aerolinkami na světě. (Za nejhorší byl vyhlášen severokorejský Koryo Air).
Možná jsem v odsudku SmartWings trochu přísný, protože na cestovatelských portálech dostávají sodu i daleko větší aerolinky a vzhledem k obvyklému sadismu leteckých společností se málokterá přehoupne přes tři hvězdičky. To ale je holt cena, kterou platíme za „třicetidolarové lety“.
Faktem ale zůstává, že u SmartWings/ČSA se jedná o aerolinku, která žádný systémový ani strategický význam pro stát nemá a hlavním důvodem, proč byla zmíněna jako firma, do které by měl stát vstoupit, je nejspíš to že její šéf a spolumajitel je kamarád něčího kamaráda. Pikantní tečkou za příběhem pak je, že polovičním majitelem SmartWings je čínský CITIC (dříve to byl CEFC), a český spolumajitel firmy chce, aby stát z firmy Číňany, kteří nechtějí momentálně prodělečnou firmu sanovat, z ní vykoupil. A tím by se nám příběh „čínských investic v Česku“ mohl uzavřít v pěkném taoistickém kruhu.