Několik týdnů v médiích i sociálních sítích bzučí téma politických kampaní: kdo to dělá špatně či dobře a proč, a co z toho vyplývá.
Budiž, kampaň je zajímavé téma, ale z rozmixované směsi zpráv, komentářů a úvah se pak zhmotní toto: že politika je kampaň, a že kdo dělá dobrou kampaň, je dobrý politik a kdo špatnou, tak asi bude špatný.
Je pár týdnů před volbami a my bychom měli být v těch nejtěžších fázích rozhodování se:
- která strana má nejpromyšlenější, nejrealističtější program? (Ach, program! Ten přece nikdo nečte!)
- která strana se aspoň snaží svoje programy naplňovat a která je bere jen jako marketingový slib? (Kdy a kde jste četli kvalitní analýzu slibů a reality? Já už dlouho ne, jestli vůbec.)
- která strana nejlépe adresuje hlavní výzvy naší země, jako je například vzdělávání, devastace životního prostředí včetně klimatické změny, exekuce, periferní a vůbec chudé regiony?
- která vrcholná priorita které strany nejvíce rezonuje s tou vaší osobní?
- která stínová vláda hlavních volebních uskupení vám přijde lidsky a odborně nejkompetentnější? (Opět, kdy jsme četli v médiích kvalitní profilaci budoucích ministryň a ministrů? Nevzpomínám si.)
- jaké legislativní a jiné změny prosadila vláda, jaké prosazuje (a prosadila či ne) opozice alespoň v posledním roce?
Chcete-li to zjistit, musíme špendlíčkem kopat, prstíčkem hrabat. Odkopat a odhrabat téma kampaní, abychom se dostali k tomu opravdu důležitému.
To že nám politika sfúzovala s kampaní dokládá třeba článek na A2larmu (od Apoleny Rychlíkové, v řadě ohledů je chytrý a zajímavý): „Piráti se stali další stranou politiků v oblecích / energie a autenticita je tam / nejvíc je to vidět v sérii medailónků / Olga Richterová zalévá květiny, Dana Balcarová drbe prase“. Tohle je přesně ono smoothie, kdy tak najemno rozmixujete různorodé ingredience, že vznikne zcela nová matérie, kterou pak slavnostně hodnotíte.
Důležitá ingredience REÁLNÉ politiky (například shození vládního zákona o zvýšení podílu řepkového oleje v palivech, jedno z největších zvěrstev Babišovy vlády za poslední měsíce) se po zmixování s humorným generátorem politické kampaně zcela ztratila.
Vrtění psem přitom úspěšně pokračuje; vrtiči to mají vlastně úplně snadné:
(Porada ředitele média s šéfredaktorem): „Hele, odteď celý měsíc nevydáme ani jednu zmínku o předsedovi strany XY. Ani slovo“.
(Uplyne měsíc)
(Titulky článků): „Předseda parlamentní strany XY se zcela vytratil z mediálního prostoru!“ „Co se stalo s XY? Kde je lídr? Je XY největší slabinou své strany? Je čas jej vyměnit?“
(Profit).
Slyším námitku: ale schopnost dělat špičkové kampaně přece JE SOUČÁSTÍ špičkové politiky! Pardon, ne, není. Jsou to dvě různé věci. Je to obal a obsah. Kupujeme obal, živí nás obsah.
Vím že svým kňouráním nic nespravím, ale je to jediné co můžu dělat. Kdyby pomohlo že bych se třeba přivázal ke kandelábru s lepenkovou cedulou na krku, tak to udělám; napište mně nějaké chytré nápady do komentářů.
Pokud se podíváte na druhý obrázek vidíte na něm vývoj preferencí od minulých voleb. Záměrně jsem dal toto celé období, protože je vidět pomalou, pozvolnou změnu – postupné, pomalé sílení Pirátů, STANu a ODS, kolísání a pak pozvolný pokles hnutí vlastněného Andrejem Babišem (pojmenovávejme přesně prosím). A pak velmi rychlá změna – sešup Babiše, vzestup obou koaličních bloků, a pak zase o kus zpět.
Vnímáme tedy určitý návrat Babiše na výsluní, k tomu ale je potřeba dodat následující:
- není ale tak silný, nezapomeňme že se pohyboval okolo 32%, nyní je na 26% a je dost pravděpodobné, že to je jeho strop
- výrazně mu klesl potenciál, tedy „lovitelný rybník“
- VELMI výrazně mu klesla osobní popularita, viz třetí obrázek: 26% pro, 69% (!!!) proti. Byly doby kdy to bylo skoro opačně (!), a jsem přesvědčen, že to je determinující faktor pro volební výsledek této politické firmy.
Odlivová vlna následující po přílivové vyvolává dojem, jako kdyby se „něco pokazilo“, jako kdyby to najednou opoziční strany začaly dělat úplně špatně a Babiš zase dobře, hledá se kdo co zvoral, špatná kampaň atakdál.
Myslím že to je špatné čtení politické mapy (a rád o tom s vámi podiskutuji). Prudký pokles Babiše a přeliv k jiným stranám NEBYL způsoben tím, že by to opozice začala dělat tak skvěle, ale obrovskou mírou otrávenosti a frustrace z nekončícího období Covidu a covidových omezení a současně pomalu se rozbíhajícího očkování (a dovolím si dodat, i docela dlouhého studeného počasí omezujícího různé veselé aktivity). To byla doba mezi březnem až květnem, kdy to opravdu vypadalo zoufale až beznadějně, a voliči přeskupili svoje postoje od stran vládních… vlastně ke komukoli dalšímu. Rostla totiž nejen demokratická opozice, ale i Okamurovci a další, kteří se na této vlně radostně svezli.
Jenomže pak vyšlo sluníčko – obrazně i doslova. Covidová omezení zmizela, Covid taky, pichanec dostal každý kdo chtěl a každý kdo nechtěl tak ho nedostal, takže je taky spokojenej. Uspěli jsme ve významných sportovních událostech, krom fotbalu „jsme vyhráli Rolland Garros a byli jsme ve finále Wimbledonu“ (díky Matěji Stropnickému za průzkumy prokázanou korelaci mezi sportovními úspěchy a růstem popularity aktuální vlády). Je hezky, chodíme na výlety, sluníme se u vody, dáváme si pivko na zahrádce a koukáme do zeleně. Na 40 000 mrtvých jsme zapomněli – co už, to je za námi, byli staří a nemocní, tak umřeli, my žijem, tak se radujme že žijem. Bohužel je to tak. „Nakonec to s tím Babišem není tak špatný“.
Politika je těžké řemeslo a běh na dlouhou trať. Soupeř je silný a nikdy se nevzdá, jde mu o všechno. Ale to jsme přece věděli, ne?