Den před sjezdem strany (Celostátní fórum) jsem četl: “Piráti si nezvolí Bartoše, ale komunistku, je to začátek jejich konce”. Ráno den po sjezdu: “Začátek konce Pirátů, zvolili si Bartoše”. Striktně vzato, den našeho zrození je počátkem konce našich bídných životů, takže šach mat, holoubci.

Skutečností pak je, že sjezd proběhl v tvořivém a věcném duchu – ostatně tak jako vždycky. Zvolil nové předsednictvo, kde kontinuitu představuje nejsilnější a nejviditelnější osobnost strany, zatímco změnu pak reprezentuje obměna všech dalších členů předsednictva. Dovolím si k tomu dvě poznámky.

Primární zdroj novinářů? Sociální sítě

První se zdá být off topic, ale není. Je zřetelně vidět, jak destrukční vliv sociálních sítí ovlivňuje i média. Facebook je dnes (průzkum Pew Research) primárním zdrojem zpráv, vede i před televizí. Zdůrazňuji: zpráv, zpravodajství, událostí, nikoli zábavičky a koťátek. Tradiční média to sledují trochu se zoufalstvím. Hledají, jak se s (rostoucí) úspěšností sociálních sítí popasovat, jak dostat klienty zpět. Dělejme to také tak a lidé se vrátí! Takže namísto sdělení “Tohle se stalo” jde ven pokus o atraktivní virál – “něco co by se mohlo stát, ale nestalo, a když se to nestalo tak zas druhý den o něčem jiném co by se taky mohlo stát, ale taky nestane”.

Nejvíc ovšem vynáší hon na lišku: najít si oběť, která se nemůže moc bránit a zbývá jí jen utíkat, utíkat, utíkat. Není většího uspokojení než pocit ze společného lovu – lhostejno čeho. Piráti ostatně nebyli první – pamatujete na hon na Kalouska? Až jedna liška přestává bavit, najde se jiná. (Teď se jeví, že atraktivní “liškou” by mohl být pro změnu STAN).

Nechci říkat a neříkám, že v tom jedou všechna média stejně, nebo že tohle zde nebylo před Facebookem. Bylo – ale intenzita je nyní zřetelně vyšší. (Komerční) média bojují o život, protože Internet jim uzmul diváky i tržby z reklamy, takže není čas na frajeřiny a poctivé řemeslo. Nic s tím momentálně nenaděláme, ale buďme si toho vědomi a oceňujme svou přízní (a případně předplatným) těch pár médií, která zatím nepodlehla.

moje Definice „pirátství“

Druhá poznámka. Mentálně si umažme všechny emoce a banalitu pěny dní, šířené v médiích i na socsítích. Tak, že zbydou jenom fakta. Jednoduchá, nudná, jasná fakta – třeba o Pirátech. Takže:

  1. Piráti jsou důsledně a přesvědčivě liberální stranou – jedinou, kterou mezi silnými subjekty máme. Žádné “tady máme dva liberály, ale vyvážíme to dvěma konzervativci”, žádné “liberálové, ale…”. Jednoznačně, plošně, dlouhodobě. Jako jediní.
  2. Piráti jsou stranou jednoznačně nejvíc sociálně citlivou stranou ze současné parlamentní sestavy. Jistě bychom mohli debatovat o tom, jestli bychom mohli v tomto být sociální ještě více a silněji, ale na výše uvedené tezi to nic nemění. Sociální citlivost je v programu, ale i v jeho naplňování na obcích a krajích, vytrvalá práce Olgy Richterové a jejího týmu pokračuje i na parlamentní úrovni.
  3. Piráti jsou stranou ekologicky zodpovědnou – opět zřetelně nejvíc z parlamentního osazenstva. Ani o tom nemůže být sporu, a i zde platí, že u ostatních silných stran se tu a tam najde zelené téma či jedinec, o mainstreamový postoj nejde ani omylem. Toto vnímám jako tři zcela zásadní a důležité pilíře pirátské politiky, a pokud by trojnožka nestačila, přidám čtvrtý.
  4. Piráti jsou stranou progresívní a není vůbec potřeba se za to slovo stydět: znamená totiž, že prudce se měnící svět bereme jako realitu a chceme změn využít v prospěch země, namísto abychom brzdili patami a předstírali, že přílivovou vlnu lze na pláži zastavit hrady z písku. I zde vnímám odlišnost od všech dalších významných politických stran, které minimálně v kouřové signalizaci ke svým voličům dávají najevo, že oni přece hájí ten starý dobrý svět, jistoty, a hlavně žádné velké změny, ty nechceme. A když už změny, tak hned zdůrazňují, že “nebudou bolet”. Změny samozřejmě přijdou, vynuceny okolnostmi, později a v horší situaci, a bolet budou o to víc…


Srovnejte si prosím to co nejvíc bzučí a rezonuje, proud plný emocí, jednotlivých výroků té či oné osoby s prostou a nudnou realitou, tedy jaká strana opravdu je, co prosazuje, co dělá, kde se na politické mapě skutečně nalézá. Je to jako den a noc. (Týká se to ostatně i všech dalších stran a vůbec zásadních společenských témat).

Závěrem ještě krátké slovo i do vlastních řad. Trochu krčím nos nad tím, jak hodně a často zdůrazňujeme svoji “středovost”. Byť to je pravda, není to dostatečné. Již klasik politologie říkal, že “ve středu není nic, ve středu je prázdno”. Být středovou stranou znamená, že říkáme to co nejsme – nejsme ani pravice, ani levice (a to je v pořádku), ale ještě neříkáme, čím jsme. Profilace ve směru těchto tří (nebo čtyř) pilířů je srozumitelná a jednoznačná, současně představuje srozumitelné, reálné odlišení od ostatních významných stran, což je ostatně i potřeba.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.