Tahle dáma je přírodní úkaz, protože mýlit se úplně ve všem, to jen tak někdo nedokáže.
1) Cena ropy je záporná, důsledek „socialismu“. Cena ropy je, milá madam, záporná mimo jiné proto, že trh (nikoli státy/centrální banky) vymyslel obchody s budoucími kontrakty, takzvanými futures. Futures fungují tak, že se zavážete koupit danou komoditu v dané budoucí době za danou cenu, čistě spekulačně, aniž ji sám potřebujete – tedy je to spekulace na rozdíl ceny v okamžiku nákupu a při budoucím prodeji. V době stabilního, predikovatelného trhu je to prima investiční nástroj a hojně se využívá, teď si holt obchodníci s futures naběhli na vidle. To se na volném trhu stává, víme? Kdyby tu byl socialismus, tak jsou tu právě pevné ceny určené centrálním nařízením. Plovoucí ceny – i s bizarním výkyvem do mínusu, který je ostatně velice krátkodobý – jsou výsledkem fungování trhu. (Pokles poptávky po ropě je samozřejmě dán její klesající spotřebou v krizi – letadla nic nepálí, necestuje se, klesá průmyslová výroba atd).
2) Byty se nedají koupit? Byty se DAJÍ koupit. Byty jsou, jen jsou příšerně drahé, zejména ve velkých městech. A proč? No protože kapitalismus. Obytný prostor ve velkých městech je přirozeně vzácný, město není nafukovací, zájem v něm bydlet je obrovský. V důsledku toho silní vlastníci kapitálu byty skupují a dále je nabízejí primárně k pronájmu, protože mít každé ráno vajíčko po příštích padesát let je lepší než zabít slepici a udělat si paprikáš. Trh, madam! To tak v kapitalismu totiž funguje, že co je vzácný, to je drahý!
Jo, a byty jsou finančně dostupné třeba ve Vídni, kde radnice – socialistická, samozřejmě! – skoupila velkou část bytů do svého vlastnictví a nabízí za příjemné ceny nájemného, čímž nastavuje cenovou úroveň, kterou musí chtěnechtě držet i soukromí developeři.
3) Úroky jsou záporné. Komerční úroky samozřejmě záporné nejsou. Pokud prosím někdo víte o komerční bance, která mně půjčí pár miliard a k tomu přihodí pár desítek miliónů ročně za to že mě směla půjčit, tak sem s ní, beru okamžitě a dám laskavou provizi. Zápornou sazbu lze vidět vzácně u centrálních bank, které tím chtějí povzbudit komerční banky k půjčování (tj. k rozhýbání ekonomiky) a jsou reakcí na obavu ze stagnační ekonomiky či přímo deflační situace. Je to tedy protržní (a nikoli socialistické, tedy „protitržní“, neboť v socialismu trh není) opatření. Pokud by nebylo a deflační bažina by nastala, i ekonomicky silné země by se mohly dostat to japonského scénáře ztracených několika dekád nerozvíjející se země, nerostoucí ekonomiky – která má samozřejmě opravdový problém s důchody v průběžném systému, kdy roste věk dožití a porodnost je nízká, tj. svírají se nůžky penzijního systému až k nefinancovatelnosti.
Problém je v tom, že v krizových časech komerční banky odmítají půjčovat (tj. chovají se zcela tržně a kapitalisticky, tedy opatrně v době krize!), a centrální banka se je snaží, zdvořile řečeno, nakopat do zadnice a přimět k větší odvaze. Evropská centrální banka dává negativní sazbu pouze na depozita (-0.5%) a na nic jiného, čímž říká bankám – točte peníze v oběhu, nenechávejte je přeopatrně ležet, jinak za to budete platit. A PRIBOR (mezibankovní sazba, tedy „cena peněz na volném trhu“) je 1%, žádný zápor, samozřejmě.
(Jinak negativní úroková sazba samozřejmě má svá rizika a zápory; vydávat ji ale za „socialismus“ je kravina).
4) Pokud madame tvrdí, že nízké ceny ropy (samozřejmě cena ropy záporná není, byl to kraťoučký výkyv a dnes je rozpětí cen mezi 15-21 USD za barel, podle typu ropy) povedou k rozpadu blízkovýchodních naftových monarchií a k vzrůstu radikalismu, může mít zcela výjímečně pravdu. Je to ale učebnicový příklad trhu, nikoli socialismu: tedy růst nabídky a pokles poptávky.
5) Trh je fakt nemilosrdná věc. Až na trhu poklesne poptávka po špatných ekonomech a špatných ekonomkách, budou muset nabízet svoji práci zadarmo. Kovanda to ostatně dělá už teď. Kdyby tu byl socialismus, měli by všichni svůj zaručený flek a pevnou mzdu v Prognosťáku.