Není rubl jako rubl: co je za jeho „vzestupem“?

V průběhu ruské agrese na Ukrajinu se nejdříve ruská měna silně propadla, ale pak postupně posílila na úroveň výrazně vyšší než předválečnou. Bývá to interpretováno tak, že se Rusku vlastně daří a posiluje, že sankce se minuly účinkem a tak dále.

Je to mylná interpretace, z následujících důvodů:

1) Rubl není volně směnitelná měna. Před invazí byl, po ní není (upozorňuje na to i Alexej Kudrin, ekonomický poradce Putina, po zahájení války: „rubl již není volně směnitelnou měnou“). Zatímco ve svobodném světě určují kurzy měn trhy (jistě jej svými zásahy ovlivňují centrální banky, ale neurčují jej, spíše je „postrkují“ žádaným směrem), v Rusku už nyní neexistuje tržní kurz, ale jakýsi přepočítací koeficient, protože trh s rublem zmizel.

Rubl se stal volně směnitelným v roce 2006, což bylo právem považováno za velký triumf ruské ekonomiky. Znamená to snížení bariér pro toky kapitálu, pro investice. To je dnes pryč.

2) Co se stalo po ruské invazi? Je ještě vhodné se vrátit do roku 2014, k anexi Krymu a invazi-neinvazi na donbaské regiony. Tehdy se (tržní) rubl propadl o čtvrtinu a nevracel se zpět. Už to bylo nepříjemnou ranou pro ruskou ekonomiku, ale Putin a centrální banka nezavedly opatření.

Po agresi v únoru 2022 se rubl propadl opět, a spekulovalo se, že může přejít do režimu volného pádu. Tentokrát ale Rusko reagovalo, když zavedlo přísná opatření, která de facto zlikvidovala volnou směnitelnost rublu. Od té doby už vlastně neexistuje „kurz“, tak jak tento pojem vnímáme, ale „přepočítací koeficient“.

O jaká opatření se jedná?

  • Exportéři musí okamžitě převádět 80% svých devizových rezerv do rublů
  • Občané nemohou volně nakupovat západní měny, potřebují speciální bumážku
  • Lidé nesmějí opustit zemi s více jak 10 000 dolary v kapse
  • Banky mají zakázáno prodávat zahraniční měny občanům.
  • Při online nákupu zahraniční měny je zavedena 12% přirážka

Pokud vám, pamětníkům toto připomíná „valutový režim“ za socialismu, gratuluji, máte dobrou paměť. Finanční analytici proto promptně označili rubl za „Potěmkinovu měnu“.

3) Aby Rusko přece jen rubl trochu zatraktivnilo, nasadilo na něj naprosto nebývalou úrokovou sazbu ve výši 20 %. Úroková míra je ovšem dvojsečná zbraň: na jedné straně se střadatelům zvyšují úroky z uložené hotovosti, na druhé straně ale o toto procento stoupá úrok na úvěrech. Úrok 20 % je naprosto likvidační pro dlouhodobé úvěry. Aby si např. firma půjčila na dlouhý, víceletý rozvoj s tímto procentem je nemožné, komerčně neschůdné, nesplatitelné. Rusko tuto úrokovou sazbu postupně snižuje, stále ale zůstává extrémně vysoká.

4) Kurz rublu není stanovován administrativně, ale dominantně jej ovlivňují netržní síly:

  1. Ekonomické sankce znemožňují ruským firmám i občanům nakupovat zboží ze Západu. Tok této konverze (rubl-dolar/euro) se dramaticky snížil. To opticky pomáhá kurzu rublu, ale je to Rusku k ničemu: mohlo by díky tomu kupovat zahraniční zboží levněji, ale nemůže, protože je pod sankcemi.
  2. Oproti tomu rostoucí ceny energií i dalších surovin přispívají k ruskému exportu těchto komodit. Paradoxně ale „vysoký“ kurz či přepočítávací koeficient rublu není v tomto pro Rusko výhodný, protože najednou za své zboží dostává míň rublů.
  3. Drastickými sankcemi na volný pohyb měny naprosto přestává být Rusko atraktivní zemí pro investice a toky kapitálu. V situaci, kdy nemůžete s penězi volně nakládat (a převádět je mezi měnami) by se do investování v Rusku pouštěl jen šílenec. A investování Ruska do zahraničí je zase přísně omezeno sankcemi. Rusko se tak stává ekonomickým ostrovem, izolovaným od globálního dění.

5) Logika kurzů nám říká, že když je kurz dobrý (vysoký), je dovozové zboží levné – a naopak. Jenomže opak je pravdou. Podle Reuters v Rusku po invazi šly ceny dovozového zboží prudce nahoru a drží se tam. Například u osobních automobilů (nejsou pod sankcemi) až na dvojnásobku. Ale podobně stouplo i další zboží neovlivněné sankcemi, například běžné drogistické produkty.

6) (Uměle) vysoký kurz rublu je tak ruskou propagandistickou zbraní, což je ostatně věc, kterou dobře známe. Propaganda je víc než blaho vlastního lidu: 64 % Rusů nemá ŽÁDNÉ úspory.

7) Umělé posílení měny a vysoká úroková míra v „běžném světě“ pomáhá zkrotit inflaci, tedy růst cen, znehodnocování úspor. V Rusku ale je současná meziroční inflace 27 %.

8) Kvůli restrikcím samozřejmě bují černý trh (pamatujete na „bony“?); dolary či eura se na něm prodávají o cca 20 % dráže, než v oficiálním přepočtovém koeficientu.

9) Kurz měny je důležitý, nikoli ale zásadní. Je důležitý pro otevřené (exportně-importní) ekonomiky, jako je ČR, kdy je potřeba hlavně zachovávat jeho stabilitu a předvídatelnost, jinak to kazí podnikání a investice. Je dvousečný – působí opačnými směry pro import i export, což je ostatně pěkně vidět v případě Ruska. Vysoký kurz rublu je nevýhodný pro zemi, která masivně exportuje produkty s nízkou přidanou hodnotou (fosilie, komodity, suroviny). Čím je ekonomika uzavřenější, tím méně důležitý je: ostatně, koho zajímá jaký je kurz severokorejského wonu?

To co je nejpodstatnější, je ekonomika samotná. Ta ruská má letos spadnout až o 11 %, i přes vysoké úrokové míry a měnové restrikce. V souběhu s 27% inflací (může během roku klesnout) je to brutální efekt na životní úroveň obyvatelstva, na prosperitu ruského malého a středního podnikání, i na fungování státu a klíčového státního (těžařského, vojenského) průmyslu. Tohle je důležité. Ne potěmkinovský kurz rublu, který navíc v tomto režimu nelze udržovat trvale.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *