Nasměruje nás energetický šok k decentralizaci?

N

Prudké zvyšování cen elektřiny a plynu zaskočilo prakticky každého, včetně velkých obchodníků. Co je jejich příčinou, jak se bude vyvíjet dál a jak se ze situace poučit?

Komentář byl též publikován 20. října na Deníku N

Dokonalá bouře

Neštěstí nechodí samo a sejde-li se současně více příčin, důsledky bývají velké. A to se právě stalo. Energetika je tradiční cyklické odvětví s poměrně dlouhými cykly vzestupů a poklesů. Vybudují se vysoké kapacity, energie je přebytek, ceny klesají, výrobci i těžaři přestávají investovat. Spotřeba roste, výrobci a těžaři reagují, ale trvá jim to dlouho, nastane období nedostatku, ceny rostou. V jednom ze zlomových bodů cyklu jsme se nacházeli: energie bylo dostatek a ceny se držely nízko. Nastoupila Covidová krize, která utlumila světovou ekonomiku a poptávku po energiích, ceny tedy klesly ještě níže, jak ukazuje graf (příloha 1). To je chvíle, kdy reagují těžaři. Některým už se to přestává vyplácet, uzavírají tedy svoje provozy.

Jenomže pak se ukáže, že ekonomika po uvolnění covidových restrikcí prudce vystřelila nahoru, a to tempem zcela nebývalým. Poptávka je obrovská, firmy jedou na plné výkony, nestačí vyrábět. Výrobci, dopravci, prodejci reagují, ale nejde to hned. Nastává výše zmíněná fáze cyklu, jenomže je extrémně rychlá, ceny letí nahoru.

A pak přichází třetí neštěstí. Netypicky silná zima v Evropě vystřelila nahoru spotřebu plynu pro vytápění a velké zásobníky se vyprázdnily více než obvykle. Současně pak netypicky teplé léto v Asii znamenalo zvýšení spotřeby elektřiny kvůli klimatizacím. Výsledkem je pak až panický nárůst cen. Plynové společnosti si samozřejmě nemohou dovolit zůstat bez suroviny a nakupují “ber kde ber”. Další faktor růstu.

Trocha mocenské politiky navrch

Dva obří hráči na světovém trhu, Rusko a Čína, se podle výše zmíněného zachovaly. Rusko coby klíčový těžař zpomalilo dodávky fosilních paliv, a Čína bleskově skoupila dostupné kapacity a kontrakty. Nechme stranou spekulace o příčinách: zda například Rusko chtělo ukázat světu, kdo je tu pánem nebo mělo problémy s těžbou. Případně zda se dá vyčítat Číně, že se chová “sobecky”, když… Třešničkou na dortu se stali finanční spekulanti bez ohledu na zemi původu, kteří reagují následovně:
a) spekulačním skupováním emisních povolenek ženou jejich cenu nahoru, s kalkulací že vydělají na jejich následném prodeji za dramaticky vyšší cenu
b) záměrně zpomalují dodávky např. zkapalněného zemního plynu. Tankery se “loudají”, krouží v mořích a nemají se k zakotvení a vykládce, protože sázejí na vzestup ceny i v jednotkách dnů. Vyplatí se jim to.

Výsledek této souhry je eskalování cen do výše, kterou dobře ukazuje graf. Mezi “covidovým” minimem z poloviny minulého roku na současné maximum je rozdíl více než desetinásobný, tedy 1000 % (!!).

V záplavě neštěstí ale mám i dobrou zprávu: po vrcholu následuje pokles. Je-li kopec prudký, též začne prudce a brzy klesat. To se již ostatně děje, ceny budoucích kontraktů rychle klesají a byť cena nakonec “zaparkuje” dost vysoko nad velmi nízkými úrovněmi z “covidových” let 2020-21, nepůjde o katastrofu. Šok ale může pár měsíců trvat a pojem “energetická chudoba”, který jako hrozbu vyjadřuje následující graf (příloha 2), je bohužel realitou.

Příliš málo Green Dealu. Nikoliv příliš mnoho

Dosavadní poučení z energetického šoku je následující: paradoxně máme Green Dealu, tedy energetické transformace, příliš málo. Ukazuje se totiž, jak strašlivě je Evropa závislá na hlavních světových producentech primárních fosilních surovin. Stačí souběh pár faktorů a trocha zlé vůle, rovnováha nabídky a poptávky je křehká, a najednou jsme doslova rukojmí Ruska a Číny.

Energetická transformace, která je součástí Green Dealu, totiž má za cíl nejen snížit produkci CO2, ale učinit také evropský kontinent méně závislým na zdivočelých státech okolo. Pokud by měla Evropa vybudované násobně silnější vlastní kapacity z obnovitelných zdrojů, nemuselo by k šoku vůbec dojít, protože by dokázala snížené dodávky plynu kompenzovat jinudy.

„To do list“ pro nás i Evropu

Česko i celá Evropa potřebuje decentralizaci pomocí obnovitelných zdrojů. Pokud máte tisíc místních výrobců, může to být dražší a komplikovanější, ale odolnost prudce roste. Co se má dělat, je jasné: osadit městské zástavby, střechy nákupních center a výrobních hal fotovoltaikou napojenou na bateriové systémy. Nové vedení státu by mělo urychleně schválit již připravovaný zákon, který nastaví vyšší výkupní ceny pro prodej od malých výrobců do sítě. Příležitost skýtají větrné elektrárny. Ty by se mohly vystavět v pustých vojenských újezdech a řídce osídlených, chudších oblastech Česka a přinést tolik potřebné pracovní příležitosti.

Úsporná opatření. Je škoda, když k energetickým úsporám v budovách vlastníky “doženou” až cenové šoky pět minut po dvanácté. Extrémní množství budov, stále starších, a velmi často ve veřejném vlastnictví, jsou v mizerném energetickém standardu. Chybí zateplení, zelené fasády, energetický management, například přes tepelné čerpadlo nebo už zmíněných fotovoltaiky. Zde je bohužel vidět, jak neprozíravě hospodaříme. Řešíme problém, až když přijde, nikoli dopředu, ač víme, že přijde.

Přenosové sítě, bateriová řešení, možná vodíková energetika. Data ukazují, že se nemusíme zásadně bát situace, kdy “nesvítí a nefouká“. Řešením jsou vysoké výrobní kapacity, robustní přenosové sítě a v době “přetlaku” vyrobenou energii tlačit do vodíku, který se dá skladovat a využít jindy. I přes vysoké ztráty po cestě to je možné řešení, a ukazuje se, že je profitabilní například v městské hromadné dopravě.

Velkou otázkou zůstává jádro a k němu se nyní nově přidává plyn. Zemní plyn totiž měl být berličkou v přechodu od uhlí k obnovitelným zdrojům. Současný energetický šok ale ukazuje slabinu dovozu. Proto se dle mého názoru jádro dostává znovu do hry, a to zejména v podobě malých modulárních reaktorů (SMR). Na jejich přípravě dnes spolupracují všechny země EU, jenomže to jde pomalu.

Už z posledních odstavců vidíte, že s energiemi bude vždycky potíž. Nemůžeme nějak snadno ošidit fyziku: energie jsou a budou drahé a složité. Zvykli jsme si, že energie se nějak levně vytahuje ze země, ale tato éra končí, přinejmenším do doby, než se to naučíme dělat jinak.

Domácí úkoly pro novou vládu

Předchozí vláda zanechala špatné dědictví svou chaotičností a nulovou koncepční prací. Na jedné straně je zde jaderný tendr ušitý na míru Rosatomu, na druhé pak mizivý pokrok v transformaci energetiky, rámovaný tradičním čekáním, až to Němci vyřeší za nás a současně kritizováním Němců, že to dělají blbě.

Nově připravovaná vláda tak dostává na stůl – nad všechny další průšvihy, které musí zvládnout – ještě domácí úkoly z energetiky, které jsem výše stručně nastínil. Nebude to lehké, čas běží a bude to drahé. Mám trochu obavy, neboť složení Sněmovny je zřetelně konzervativní. Na velké transformační proměny, které navíc nebudou ani populární, ani rychlé, se rozhodně netěší. Na nás pak zůstává povinnost vyvíjet tlak zdola, pokud ten shora nebude dostatečný.

Přidat komentář

Nejnovější příspěvky

Sledujte mě

Rubriky