Zprávy uvádějí, že ukrajinský prezident Zelenskij čelil třem pokusům o atentát, kterým bylo zabráněno mj. i díky informací z tajné služby Ruska FSB. Informaci převzala řada světových médií – to jí jistě nezaručuje pravdivost, ale aspoň jakousi validitu (ovšem může to být vše i “hra ve hře”). Vedle toho se ale množí informace o rostoucí nespokojenosti uvnitř Ruska ze strany ruských elit, včetně vojenských. Což mě vede k následujícímu..

Klid nebo války podle pravidel

Podíváme-li se na vývoj jednotlivých zemí po rozpadu bolševické říše, vidíme podobnosti. Ze začátku rychlý pád ekonomiky, až rozvrat – tím silnější, čím delší a silnější bylo panování bolševiků. Tedy v Rusku zcela příšerný. Po krutých prvních pěti letech se ale všechny tyto země začínají zlepšovat – s narůstající rychlostí, občas kolísavě. Platí to i o Rusku a nemyslím, za to mají vlády zemí extra velkou zásluhu. Prostě ve (víceméně) svobodné a otevírající se společnosti začnou lidé projevovat iniciativu, podnikat, vzdělávat se ve všech ohledech. Do země přijdou investice i špičkové technologie, probíhá networking se světem a přebírání osvědčených postupů a metod.

Rusko má v tomto jistě pár důležitých specifik, ale i ono docela prudce bohatlo. V takovémto prostředí vzniká třída elit, která není úplně úzká a která v Rusku může obsahovat mnoho miliónů lidí. Patří mezi ně podnikatelé od středních nahoru, ale i špičky systému – městské samosprávy, bezpečnostní a armádní složky. „Specifikem“ Ruska totiž zůstává, že mocenské špičky si dovedou účinně nakrást a v majetku se tak blížit i velmi úspěšným podnikatelům.

I tato doba byla provázena vojenskými avantýrami (Čečna, enklávy na Kavkaze atd), ovšem bez rozboření pravidel hry – ruské elity pokračovaly ve vzestupu, nebyly ničím ohrožené, moc je to netrápilo. Poté ovšem přišla anexe Krymu a polo-anexe doněcké a luhanské oblasti. Následkem toho pak sankce a postupné vyobcovávání Ruska z prostoru civilizovaného světa. Ekonomika poklesla, rubl šel na polovinu, ruská burza strádá, ekonomické styky se světem se dost omezily. Pro ruské elity je toto problém: podnikatelům se hůř podniká a zlodějům se hůř krade, protože přestává být z čeho. Ruské elity dobře vnímají jednu věc: nikomu z nich toto neprospívá, všem to škodí. Status quo, tedy loajalita mezi nejvyšším vedením země (tedy Putinem) a elitami, které si sice mohly myslet svoje, ale stav jim vyhovoval, se zmenšuje, padá.

Odcházející generace bolševiků vs mladí žraloci

V tomto okamžiku přichází invaze na Ukrajinu, ze které musí být ruské elity na obou úrovních – podnikatelsky i mocenské – upřímně zděšeny. Všichni prohrají, do jednoho. Všem bude hůře. Nikomu lépe. Firmy se zbortí, nebudou peníze, nebude nic.

Zmíním ještě jednu paralelu mezi zeměmi dobou po rozpadu bolševické říše a tou dnešní. Současné ruské vedení jsou „geronti“ s věkem okolo sedmdesátky, takřka bez výjimek. Vyrostlí, vychovaní hluboko v bolševických dobách. Jak vypadala komunistická vrchnost u nás v roce 1989? Stejně – lidé kolem sedmdesátky. Miloušovi Jakešovi bylo tolik jako Putinovi dnes – vypadal víc sešle, protože v té době se ještě v kosmetice nepoužíval botox.

Komu zvoní hrana

Elity jsou o generaci mladší a zorientované, nedělejme prosím z Ruska a Rusů jednolitou bandu zmanipulovaných hlupáků. Zejména elity jsou informovány velmi dobře, jsou to chytří, schopní lidé – s některými se občas protnu při podnikání. I z osobní zkušenosti věřím, že nemalá část z nich (zejména ta, která je jednou nohou na Západě) je férová a světonázorově v pohodě, jiní jistě ne. Semtam probleskne náznak velkoruské pýchy a nadřazenosti, ale ne že bych to nevídal i u lidí z jiných „velkých“ národů.

Co s tím? Geronti mají pořád v rukách veškerou moc, lékařská věda je udrží naživu nadlouho a i poté zajistí kontinuitu stylu vládnutí, které vede zemi do zkázy. Rychlým řešením je událost, ve které se oni znemožní zcela strašlivě – tedy nakráčejí do propasti a stáhnou s sebou půlku země. To se zřejmě děje právě teď. Jakkoli si ani v nejmenším netroufnu předvídat nejbližší pokračování války, pevně věřím, že současný režim a systém toto v Rusku nepřežije.

Aby bylo jasno – nedělám si o ruských elitách žádné velké iluze. Jde jim primárně o osobní blahobyt, a nejspíš některým i o přerozdělení bohatství. I když jsou bohatí, nehrají první housle – obří majetky a obří moc drží gerontská klaka, nehodlá pustit ani milimetr. (Opět určitá paralela s „elitami“ u nás před rokem 1989: vlastně to byli mladší komunisti, kteří se chtěli dostat k moci a penězům, na kterých seděli staří komunisti. V nemalé míře se jim to i povedlo). I když je to velká generalizace, za kterou se omlouvám, ruské elity nadávají na prohnilou, dekadentní Evropu a v Côte d’Azur jim parkují jachty plné děvek, koksu a chlastu.

Konec spojenectví ruských boháčů s Putinem?

Pokud toto ruské elity vnímají, je vlastně v jejich zájmu toto: „čím hůř, tím líp“. Chápu že toto zavání konspirací, ale spíše mám na mysli spontánní vývoj. Elity prostě přestávají přikládat ruku k dílu a možná dokonce začínají věci sabotovat – čím větší bude Putinova pohana, tím snadnější bude převzít moc. Signalizuje to nejen varování Zelenského před atentáty (což ale může být hoax), ale i to, jak zoufale nefunguje nyní ruská moc na úrovních středního a vyššího válečného managementu, včetně podpůrných činností (logistika, telekomunikace). Signalizuje to (reportovaná) neochota letectva – což je vždy elita armády – se více zapojovat. Signalizuje to i pár rezignací armádních špiček na své funkce. Signály nejsou moc silné, ale jsou vidět.

Samozřejmě, že scénáře dalšího vývoje jsou otevřené, včetně toho, že se Putin může rozhodnout všechno utopit v krvi, jak Ukrajinu, tak cokoli co ho ohrožuje doma. (Protože jakékoli „malé vítězství“ je jeho prohrou, sankce budou trvat, Rusko a jeho elity budou trpět). Ale bohaté ruské elity, které byly jeho spojenci v uplynulých dvaceti letech, jimi už přestaly být. Co za jeho vládnutí získaly, dnes postupně a potupně ztrácejí.

Putinovy jednotky SS

Zmíním ještě jedno téma, které s výše uvedeným těsně souvisí. Moc se neví, že kromě běžné armády se standardní strukturou je v Rusku ještě jedna armáda – Putinova. Jmenuje se Rosgvardia, je zcela mimo běžné armádní vedení a podléhá přímo a pouze Putinovi, ten ji ustanovil v r. 2016. Dle veřejných zdrojů má 340 000 (!!) osob, a je všeobecně vnímána jako paramilitární uskupení zaměřené hlavně na potírání vnitřních nepokojů (čti: nepokojů zaměřených proti Putinovi či jeho systému). Dnes ovšem operuje i na Ukrajině, kde v okupovaných městech (je citován Cherson) jednotky Rosgvardie zatýkají občany – což zřejmě odmítla dělat pravidelná ruská armáda. Do struktur Rosgvardie je začleněna nově Kadyrovova banda čečenských hrdlořezů. (SS-Totenkopfverbände – to vše už tu bylo).

Je až neuvěřitelné, jak se Putinův režim začíná stále více podobat Hitlerovu. I on si zřídil privátní (a stranickou) armádu jménem SS, která se nalézala mimo běžnou armádní strukturu (mimo Wehrmacht) a měla ve vrcholné době 800 000 osob. Co jednotky SS dělaly, je dobře známo – terorizovala vlastní obyvatelstvo v Německu a cizí na dobývaných území.

V nedávno publikovaném článku v The Atlantic píše Anne Applebaum, že Putin jako gangster moc dobře ví že je gangster – že jeho moc je nelegitimní, že je postavena na fyzické likvidaci oponentů, na falšování voleb, na násilí. Že ví, že ve skutečnosti nemá žádný mandát vládnout, a že ví, že to jeho okolí ví. I když mu patří celé Rusko, je ve skutečnosti slabý – proto si buduje armádu na svou obranu, tři sta tisíc osob, které přísahaly věrnost nikoli Rusku, nikoli zemi a jejímu lidu, ale jemu osobně. Proto, pokud dojde k vnitřnímu konfliktu, bude nejspíš značně nesametový.

(Velmi inspirativní – a do jisté míry podobný – text publikoval prakticky v téže chvíli i ruský historik, profesor Zubov (v překladu Viktora Janiše ZDE)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.