Kdybych chtěl jako soukromý investor koupit Smartwings, tak bych se prodávajících zeptal: fajn, a teď mně prosím řekněte, kolik set miliónů korun přihodíte za to, že to od vás vezmu za jednu korunu českou?
To není žádná jízlivost vůči současným majitelům. Smartwings jsou prostě malou, lokální, slabou, podkapitalizovanou aerolinkou. Aerolinií jako jsou oni v dnešní krizi popadají ve světě nejspíše STOVKY. (Na světě je cca 6000 aerolinií, pro informaci). Stovky aerolinek zmizí ze světa, jednoduše skončí, krachnou, zavřou krám. S tím se nic nedá dělat, to je důsledek mizérie v leteckém byznysu, který padl ze sta na deset procent. Nikdo tyhle firmy nebude zachraňovat, není proč. Nejedná se o špatně řízené firmy, i Smartwings vedou kompetentní lidé – ale zmizel jim trh.
Kdo koupí (nebo dostane dárečkem) Smartwings, bude muset do firmy lít peníze, aby ji udržel při životě – po dobu, kterou nelze moc dobře odhadnout, a která může být docela dlouhá. Měsíc co měsíc bude do firmy lít peníze, s tím že někdy v dalekém konci, když se fakt zadaří to bude slavnostně šul-nul, možná. To je ta výhra?
Je potřeba si říci jak typicky fungují menší aerolinky. Mají skoro nulový majetek, jejich hlavní pracovní nástroj, letadla, jsou na leasing. Tedy patří leasingové společnosti, které aerolinka platí měsíční částky za to, že je smí používat. Letadlo je drahá hračka: měsíční splátky standardního stroje od Boeingu nebo Airbusu jsou někde v intervalu 7 až 30 miliónů korun za jedno letadlo. MĚSÍČNĚ, jen za to že to letadlo provozujete. Pokud sedí na zemi, je toto čistá ztráta, a většina letadel na světě bude na té zemi ještě pár měsíců sedět. Tak si to spočítejte a vynásobte počtem letadel, která SmartWings+ČSA (jejich dcera) mají.
Toto je celosvětový standard. Leasingovky specializující se na letadla mají dnes v majetku přes osm tisíc letadel (!), které půjčují aerolinkám. Jsou to vlastně specializované banky, finanční instituce, které podnikatelům toužícím po aerolince zbavují nutnosti nachystat si na to velké peníze. Velká většina leteckých flotil je dnes takto leasovaná, a dokonce stále rostoucí část letadel je v režimu „wet lease“, kdy společnost finančně kryje nejen letadlo, ale platí i palivo, financuje posádky, servis, pojištění a podobně.
Co se nyní stane? Leasingovkám zůstanou „na dvoře“ stovky, možná tisíce letadel po zkrachovaných aerolinkách. Protože to je samozřejmě obrovská finanční zátěž, leasingovky je nabídnou – za levno. Namísto předlužených, zkrachovaných aerolinek se objeví plejáda nových. Budou to většinou low-costy (nízkonákladovky), které s výhodou využijí toho, že dostanou letadla od leasingovek velmi levně (jsou už z nemalé části splacená a pro leasingovku bude samozřejmě výhodnější, když z letadla má aspoň něco než nulu, respektive zápor, protože se o uzemněný stroj musí starat). Počítejme na jistotu s tím, že oblohu po zkrachovalých aerolinkách okamžitě zaplní desítky nových, velmi levných. PO EVROPĚ SE BUDE LÍTAT LEVNĚ JAKO NIKDY PŘEDTÍM. (Což chápu že se nám to z důvodu emisí CO2 atd. líbit nebude, ale zde jen konstatuji realitu).
Pokud tedy vyděračsky Smartwings tvrdí, že když zkrachují, tak čeští turisté budou mít dražší svoje lety na Kanáry, je to prachobyčejná lež. Po (případném) krachu bude nabídka krátkou dobu horší (ne ani tak cenou, ale nebudou lety z Prahy), ale letové řády se rychle zaplní, a za lepších cen. Paradoxně, pokud by stát Smartwings vykoupil od českých majitelů a Číňanů, musel by, „s péčí řádného hospodáře“, jak praví zákon, ceny letenek zvýšit, protože řádný hospodář přece nepodniká se ztrátou.
A to se ani raději neptám… nebo se naopak raději zeptám: a proč prosím pěkně o druhou poloviny firmy neměl zájem čínský spoluvlastník, státní gigant CITIC? Jestli tu dnes na planetě někdo má volné peníze, jsou to Číňané, a pokud si dobře pamatuji, chtějí jako svou naprosto zásadní iniciativu budovat Novou hedvábnou stezku, dopravní infrastrukturu mezi Čínou, Evropou a Asií, po pevnině, po moři, ve vzduchu? To najednou neplatí nebo je problém jinde?
—
Zkraťme to. Koupit Smartwings je ze strany českého státu ekonomický zločin, a to i kdyby to bylo za korunu (což zcela jistě „není v plánu“, to by se přece kámošům kámošů nelíbilo). I koupě zdarma by totiž stát tak jako tak zatížila dalšími vysokými náklady – v situaci, kdy se státní rozpočet hroutí, kdy se škrtá zleva zprava, kdy se škudlí každá koruna na podpoře živnostníkům nebo zaměstnancům, kteří se v krizi ocitají bez práce. Znovu a znovu se ukazuje, že tato slaboučká vláda snadno podléhá tlakům těm kteří ji drží pod krkem, na osudu země jí nezáleží, vlastní občané jsou jí lhostejní – jediné o co jde je držet se u moci jak dlouho to půjde.