Od začátku tvrdím, že není potřeba vůbec se zabývat tzv. mírovými jednáními, protože nic neznamenají (ruská „maskirovka“, nic víc), rozhodnou pouze činy. Obávám se nicméně, že prostor ukončit válku nějakou dohodou je fakticky každým dnem menší a menší – je-li nyní vůbec nějaký.
Představme si, jak by i teoreticky mohl nějaký mír vypadat. Stav ante bellum, tedy před vypuknutím války (Krym zcela ruský, odštěpenecká území mimo ukrajinskou kontrolu, ale v právním vakuu), by se ještě před pár týdny jevil jako dobrý. Nikdo nezískává, nikdo neztrácí, vracíme se kde jsme byli.
Jenomže teď, po zvěrstvech v Buči a dalších masakrech nejspíš v desítkách jiných obcí? Poté, co se už několik týdnů „standardní“ válka spočívající ve střetech armád změnila v zasypávání ukrajinských měst (domů, škol, nemocnic, úřadů…) ruskými raketami, bez jakéhokoli vojenského smyslu? Poté, co Rusko odmítá odejít civilistům z Mariupolu, město je bez zásob, vody, elektřiny, léků, tepla? (Přitom to je až nepochopitelné – vojensky by dávalo smysl nechat odejít všechny kdo chtějí bez nejmenších překážek a pak si to konečně vyřídit „vojáci s vojáky“).
Další informace o zvěrstvech páchaných na dočasně dobytých územích budou bohužel přicházet, množství obětí i rozsah surovostí bude narůstat. Mariupol bude novým Sarajevem, nejspíš ale s podstatně tragičtějším osudem. Rabování, týrání, mučení všude kam vstoupí noha ruského vojáka. Gigantické materiální škody – velká města rozbitá z 70-90 %, veškerá infrastruktura. Není se kam vrátit, není kde bydlet. A s každým dnem dopadají stovky raket a granátů, s každým dnem se to zhoršuje.
Už nejde o „Putinovu“ válku
Po zvěrstvech páchaných vojáky na okupovaných územích na civilistech už to navíc není „jen“ Putinova válka. Nedá se říci, zlý Putin, ale hodní Rusové, takže odstraňte Putina a dva mírumilovné bratrské, sousedské, slovanské národy si padnou do náručí. Co spáchali prostí ruští vojáci ze své iniciativy, to se nikdy nedá odestát.
Jak by mohlo dojít k mírové dohodě nyní? Že by si obě strany řekly, hele, tak jsme se tady měsíc kočkovali, pískáme konec, jdeme domů, vracíme se do bodu nula, čmáráme tlustou čáru za minulostí? Neumím si představit, že by to vůbec bylo pro Ukrajinu přijatelné. A obávám se, že vlastně pro ni může být přijatelné jen úplné a totální vítězství ve všech ohledech, směrech a oblastech, s reparacemi. Ukrajinci mohou těžko přijmout něco jiného a mám pro to naprosté pochopení. Totální vítězství a dohoda o reparacích je vojensky těžko pravděpodobná – a politicky asi nemožná.
Jenomže Rusko je na tom vlastně podobně. Čím hlouběji do války zabředává, tím hůř ji opustí. Okupuje dnes už docela velký scelený pás na jihu, okupuje města, odváží obyvatele, snaží se o dosažení trvalé mocenské i kvaziformální kontroly (Cherson, Melitopol). Rusku současně neustále rostou ztráty na armádě i technice, tedy roste „sázka“ kterou do války vrhlo (součástí sázky jsou i obří ekonomické škody způsobené sankcemi). Vlastně jakákoli „nevýhra“ je každým dnem větší prohrou. „Nevýhra“ by dosti pravděpodobně znamenala pád bandy gaunerů, kteří tuto vládu rozpoutali a dále ji řídí. Nečekal by je dobrý osud.
nevýhra všech
Špinavý mír, kdy se něco vyhandluje (nějaké území) za odchod vojsk je vlastně prohrou pro každou ze stran, tato prohra roste s každým dnem.
Jsem (bohužel) pesimista. Rusko bude ve válce pokračovat klidně i řadu let. Úplně mu síly nedojdou, navíc je to válka opotřebovávací, síly, technika i munice docházejí na obou stranách. Bude-li ve válce pokračovat Rusko, musí i Ukrajina, to je jasné. I po vyklizení severu může Rusko teritoriálně získávat na východě. Přešlo navíc na (bohužel) efektivnější způsob boje, kdy nejdřív území zasypává střelami tak dlouho, až tam nic nezbude, ani obrana, a pak jej obsadí. Tohle může dělat hrozně dlouho, uhryzávat z Ukrajiny kousek po kousku.
Co by to mohlo zvrátit? Nevěřím v zásadní efekt sankcí; sice dostanou ruskou ekonomiku na kolena, ale nikoli úplně na zem a bude to trvat (geograficky i populačně velké státy mají vysokou míru soběstačnosti). Pravděpodobnost vnitřního odstranění Putina vůbec nelze odhadnout, může to být cokoli mezi nulou a jedničkou.
Pak je tu ovšem faktor zbraní. Pokud se Západ odhodlá dodávat Ukrajině stále silnější a lepší zbraně, zejména takové, které mu pomohou bojovat v opotřebovávací válce, mohl by to být rozhodující faktor. Západní zbraně jsou high-tech, ruské jsou low-tech; jsou schopné precizně s naváděním na velkou vzdálenost ničit techniku (dělostřelectvo, obrněnce, letadla a vrtulníky, bitevní lodě). Jenomže jsou to zbraně, pro které nejsou ukrajinští vojáci vycvičeni, jsou velmi náročné na obsluhu a vyžadují souhru špičkových vojenských profesí.
Odhodlá se Západ dodat tyto zbraně i s příslušnými specialisty (bez nich to nepůjde)? Pokud ano, myslím že by to válku rozhodlo. A dle mého by to udělat měl. Měl by si nahlas a veřejně připustit, že v této válce už stejně je – ve válce civilizovaného, demokratického světa s odporným válečným zločincem, pro kterého není na této planetě místo, ve válce s armádou, která se dopouští tisíců válečných zločinů a dalších se dopustí, pokud jej svět nezastaví. Stane se tak? Spíš ne.