Je možné to tu proočkovat za dva měsíce? Je.

J

Chci vám dodat trochu optimismu do žil, dobrých zpráv totiž není nikdy dost.

Připravujeme v Jihomoravském kraji (1.2 mil osob) očkovací systém. Skládá se ze sedmi velkých očkovacích míst – největší v Brně na Výstavišti, dalších šest v okresních a dalších městech kraje s dobrou spádovostí. Máme prostory (typicky velké sportovní haly či společenské sály – “metráž” je zásadní kvůli držení distance a škálování nahoru podle potřeby), chystá se vybavení (stoly, židle, paravány, navigace, potřebné lékařské zařízení, počítače a další technika), elektřina (zřejmě včetně záložních zdrojů), voda, Internet, vytápění kde bude potřeba. A samozřejmě lidé: jedno okresní očkovací místo bude potřebovat okolo 20 lidí stálého personálu v režimu “x krát 7”, jede se tedy nepřetržitě, délka denní směny je škálovací podle potřeb, dostupnosti vakcín atd. Personál bude částečně placený, částečně dobrovolnický – je skvělé že se hlásí velmi mnoho dobrovolníků a dobrovolnických týmů. I třeba z řad zaměstnanců městských úřadů. Dobrovolníci vědí že tohle bude poslední zatáčka před výjezdem z tunelu a těší se na to! Mám z toho radost.

Nyní k číslům. Distribuce na více míst je zásadní – cpát všechno na jedno “supervelkokapacitní” místo s kapacitou např. 10 000 osob (dávek) denně znamená koledovat si o “lidské zácpy”, o těžko řešitelné logistické problémy s klienty, personálem, materiálem, je to zařízení které se bude zřizovat několik měsíců a další měsíce ladit provoz. Menší centra s kapacitou tisícovky lidí denně (tj. stovka za hodinu) jsou flexibilnější.

V okamžiku kdy je zde sedm center, kde menší mají standardní kapacitu okolo tisícovky osob denně a brněnské přes tři tisíce, máme zvládatelný rozsah úkolu. Je jasné že se bude improvizovat, ne vše lze precizně naplánovat dopředu, ale malé týmy řeší ad hoc problémy flexibilněji. Deset tisíc osob (dávek) denně ale je pro nás spíše spodní hranice – i při opatrných úvahách o “průtoku” osob centrem víme, že se to dá naškálovat na cca 18 000, a osobně jsem přesvědčen, že strop je ještě mnohem výš. Zatím totiž počítáme s opoměrně dlouhými (několikaminutovými) časy na klienta v každé fázi vakcinace, ale věřím že s nabíranou rutinou se toto bude zrychlovat.

Lámeme si hlavu, kde by mohlo být úzké hrdlo, které se bude těžko překonávat a snažíme se jej preventivně rozšířit – máme určité obavy právě z té administrativně-registrační fáze, takže chystáme softwarové nástroje, kterými by bylo možné “bypassovat” obávané státní centrální registrační/rezervační/informační systémy. (Nevnímáme to až tak jako apriorní nedůvěru k tomu co dělá stát; já si dokonce myslím, že to vyladí a bude jim to šlapat dobře. Ale mít v ruce záložní řešení je potřeba – myslím si dokonce že je to nutné).

Ke kapacitě očkovacích center je pak ještě potřeba připočítat praktiky, kteří budou moci očkovat vakcínou s jednodušší obsluhou, a též mobilní týmy, kterými by bylo možné obsluhovat odlehlé obce (variantou je pak zajistit dopravu osob, též starších, se sníženou pohyblivostí, obavou z veřejné dopravy do očkovacího centra a zpět).

Máme tedy již nyní naprojektovanou kapacitu na 10 000 “pohodově”, se škálováním na 18 000, s dalšími možnostmi (praktici atd) odhadem až 25 000 dávek denně, to jest 750 000 za měsíc. Jsou potřeba dvě dávky, tedy děleno dvěma to vychází někam až k 400 000 osob měsíčně, kde věřím že jsme schopní se dostat, budou-li ovšem vakcíny. Za dva měsíce je hotovo – provakcinace spolu s těmi kteří už budou načkování z předchozích měsíců (řekněme 100 000 osob) budeme na 70% osob kraje, což už je bezpečné pásmo. A zájem o očkování se od této hranice stejně bude rychle snižovat. (Realistický odhad doby je delší, protože v tak velkém množství vakcína asi přicházet nebude. Naší snahou ale je, aby úzkým hrdlem NIKDY nebyl očkovací systém, a VŽDY jen vakcína – ta jediná věc, kterou si neumíme v kuchyňce na krajském úřadě uvařit sami).

Znamená to tedy toto: umíme být taky jako Izrael, za dva měsíce hotovo. Jedinou neznámou je dostupnost vakcín.

Co to ale ještě obnáší. Je potřeba, aby si tohle vzalo vedení kraje za své a přepnulo z úřednického módu do, řekněme, startupového a vzalo to za svou opravdovou prioritu této doby. Jsem rád že u nás se to daří: denodenní intenzivní čas tomu věnuje hejtman Jan Grolich, moji pirátští kolegové Lukáš Dub Dubec a Jana Leitnerová (Lukáš se věnuje složkám integrovaného záchranného systému, Jana zařízením sociálních služeb, což je extrémně důležité z hlediska zranitelnosti a ohroženosti jejich klientů). Já si hlídám oblast IT plus tak nějak kecám do všeho, jak je mým dobrým zvykem, s vervou sobě vlastní se do toho vkládá kolega náměstek Jan Zámečník a řada dalších osob z kraje, kteří se mně sem už nevejdou.

Zřejmě nejlepší tah který jsme udělali bylo angažování externího produkčního týmu z JICu (vede jej Jindrich Weiss, dále je tam Tomáš Mejzlík, tvůrce Fablabu a Jana Švecová). Nesmím zapomenout na nového mladého krajského očkovacího koordinátora Lukáše Homolu – superakční “kluk”, snad se za toto neurazí.

Ještě jeden díl do skládačky: firmy. Požádal jsem šéfa krajské hospodářské komory Tomáše Psotu, který udělal bleskovou “kampaň” mezi členy komory a už se nám schází nabídka volných kapacit, lidí, aut, mobiliáře. Myslím že na nás v průběhu organizace vyskočí ještě řada “neznámých neznámých” a kapacity firem z okolí, od logistiky přes výrobu až ke službám, se budou ještě moc hodit.

Přidat komentář

Nejnovější příspěvky