Toto je důležitý graf a je potřeba mu porozumět (byť je z Ameriky).
1) Sloupečky ukazují NÁRŮSTY nezaměstaných v týdenních intervalech. První náraz byl brutální (přes 6 mil. týdně), jenomže pořád to pokračuje ve vysokých číslech (2+ mil. týdně, a už se to moc nezplošťuje).
2) Mělo by platit, že „uzamčení“ ekonomiky znamená okamžité ztráty zaměstnanosti, pak se to zastaví (kde se to zařízlo, přišli lidé o práci). Pokud nebudou přicházet nová, vyšší restriktivní opatření, měly by se nové nárůsty nezaměstnaných vrátit na před-krizovou úroveň, tedy cca to co je vlevo v grafu. Jenomže tomu tak není.
3) Současně v USA už probíhá postupné uvolňování restrikcí – podobně jako u nás, s určitým zpožděním a v jiném rytmu. I to by mělo přispět k návratu pracovních míst: ale v praxi se to neděje, jak ukazuje graf.
4) Komentátor v článku to označuje výstižně jako „rolling shock“ – česky je tomu nejblíže asi „dominový efekt“. Zavřená firma znamená další zavřené firmy, které na ni závisí, v důsledku pak další zavřené firmy které závisely na těch zavřených, a tak dále (resp. snižování stavu zaměstnanců = nemusí jít hned o zavřenou firmu). Dotazovaní analytici hovoří, že tato krize bude dlouhá – vlastně bez ohledu na to jestli Covid zmizí rychle nebo ne. (Samozřejmě že pokud nás bude Covid trápit dlouho, bude to o to horší).
5) Má toto nějaký význam pro nás? Soudím že zcela jasně ano. Amerika je odlišná v tom, že lidé jsou tam často zaměstnaní takovou formou, že jim může „úvazek“, kontrakt skončit ze dne na den rozhodnutím zaměstnavatele: teď pro tebe nemám práci, nashle, ozvi se za týden.
Ale „mít práci“ se přece dá přesně takhle vnímat: buď pro tebe mám práci, tedy máš práci, nebo ne, a pak ji nemáš. Že je někdo formálně ve stavu zaměstnaných, ale práci nevykonává, pro mě znamená že de iure je zaměstnaný, de facto nezaměstnaný.
Americká data jsou pro nás důležitá, protože velmi rychle ukazují realitu – počty lidí, kteří nevykonávají práci.
6) A jsem naprosto přesvědčený, že ČR je skutečnost hrozně podobná: de iure tu máme 4% nezaměstnaných, de facto – třeba – 12%. Hovořím o kategorii lidí, kteří „nevykonávají práci, ač ji předtím vykonávali“.
7) Vezměme si jen kategorii lidí – mohou to být stovky tisíc, takže vysoké číslo – kteří dělali práci „mimo systém“ a měli z toho příjem. Šedá ekonomika stále existuje, i přes EET, a zas tak moc se nezmenšila. Zbavit se těchto lidí je z pohledu zaměstnavatele úplně nejsnazší. Ale jsou tam jistě i stovky tisíc dalších: patří tam i dohodáři, i OSVČ (což ti „nepracují“?), lidé kteří kývli na neplacené volno, kteří přešli na nějaké mini-úvazky a podobně.
8) Pokud tu teď vyskočil milión lidí (viz USA, ale také se stačí dívat kolem sebe, jak je zatlumená ekonomická činnost), kteří nevykonávají práci, znamená to, že buď už teď, nebo dříve, nebo později budou bez příjmů nebo s dramaticky zkrácenými příjmy. Důsledky budou:
– snížení spotřeby, tj. utrácení, dopad na ekonomiku („HDP“), tedy i na další zaměstnavatele i zaměstnance, to je den „rolling shock“, o kterém je psáno výše.
– rodinu je potřeba živit, složenky platit, topit, svítit. Nejhůř budou postiženi samozřejmě ti kteří i dříve měli malé nebo žádné rezervy. Přibude lidí na ulici, přibude lidí v dluzích, přibude exekucí – vše co souvisí se zvýšením chudoby. Negativní dopad bude na děti, na seniory.
9) Tyto skutečnosti stát vůbec nereflektuje, protože se tupě řídí jen čísly z Úřadů práce a camrá se, že jsme v pohodě. Ne, fakt nejsme. A dojde nám to, jako obvykle, až se zpožděním – až když se požár pořádně rozhoří. Pak se bude halasně hasit – jestli tedy bude co.