Co takhle zvýšit koncesionářské poplatky na dvojnásobek?

Tak nám nastoupila nová vláda. Těším se a ihned připomínám, že všechny strany této koalice vystupovaly v minulém volebním období velmi hlasitě proti jakémukoli omezování nezávislosti obou veřejnoprávních médií. Vyzvedávaly jejich význam a zásadní smysl pro zdraví demokracie v naší zemi. Souhlasím.

Mzdy rostou, příjmy stagnují

Pak ale nahraďme laciná slova, která nikoho nic nestojí, v činy. V činy nepopulární, ale správné. Ona se totiž ta nezávislost bez peněz moc dělat nedá. Koncesionářský poplatek v České televizi i v Českém rozhlase je v současné výši neměnný od roku 2008! (Činí 135 a 45 korun měsíčně, a jsou takto oba stanovené i pro příští rok.)

Jaké jsou hlavní náklady obou služeb? Samozřejmě, že personální, a všechny ty, které s osobními náklady souvisí (nájmy, energie, doprava atd). Velký náklad na původní tvorbu je opět tvořen dominantně náklady personálními a na ně navázanými. Dovolím si pro ilustraci předložit růst průměrné mzdy mezi roky 2008 a 2022 grafem. V číslech je to 170 %, nárůst o 70 %. V příjmech nárůst o 0 %.

Média veřejné služby jako „zbytečný luxus“?

Dezinformátoři a populisté obvykle nedosáhnou svého vítězství, ale zanechají stopu, která trvá. V případě uprchlické krize sice nepřesvědčili populaci, že nás v dohledné době zaplaví milióny krvežíznivých džihádistů, ale vyvolali odpor proti komukoli se snědší pletí. V případě očkování nás nepřesvědčili, že ve vakcíně je grafen (?!), žiletky a plod nenarozených dětí, ale vyvolali pochyby a otazníky: „na každém šprochu…“.

A v případě veřejnoprávních médií se jim sice nepodařilo dosáhnout jejich likvidace, nicméně úspěšně vyvolali dojem, že jsou to instituce, které plýtvají, které zaměstnávají zbytečné tisíce lidí s podezřelým vzděláním, kteří si luxusně žijí „za naše peníze, které jim musíme platit, i když je vůbec nesledujeme“.

Tak se, nastupující vládo, ukaž, zda principiální podporu umíš proměnit v stejně principiální čin. Ukážeš?

Poznámky na okraj:

1. V „kauze Obzinová“ zcela zapadla podstatná skutečnost, že manažerským zadáním pro ni bylo „seřezat náklady“, tedy propouštět lidí. To mně přijde vlastně důležitější a varovnější než její minulost. Ale přesně to ilustruje situaci, kterou jsem popsal: za stále rostoucími náklady, s inflací okolo 8 % a růstem cen energií o 50-70 % atd. se fakt nedá dělat stejně muziky.
2. Byť na současném řediteli ČRo je leccos nepěkného, je kvalita produkce ČRo vysoká a předstihuje jakékoli komerční stanice o mnoho parníků. (Což svědčí právě o velmi kvalitním personálu!). ČRo+ je dnes vlastně jediná publicistická rozhlasová stanice v zemi, s meziročním růstem poslechovosti nad 10 %, což je fenomenální, a Radiožurnál se vyšplhal na první příčku v poslechovosti i mezi komerčními rádii. Palec hore.
3. Veřejnoprávním médiím se vyčítá technologická nemodernost, nejsou moc „on-linové“, nemají dobré streamingové platformy atd. Jenomže tohle vybudovat i udržovat stojí právě zmíněné investiční peníze, které nejsou. Ze stejného soudku je i výhrada, že „recyklují“ staré pořady, seriály – ano, ono točit ty nové totiž stojí velké peníze.
4. Požadavek na dvojnásobné zvýšení koncesionářských poplatků je samozřejmě nerealistický. (Navíc skokové navýšení příjmů na dvojnásobek je nesmyslné i z pohledu provozně-investičního řízení obou organizací). Vlastně bych byl vděčný za jakýkoli čin, tedy za ono „slova v činy…“. Patnáct procent teď a pak pravidelné inflační navýšení například jednou za pět let o souhrnou inflaci, co vy na to?