AVAST: Jeden z nejsilnějších podnikatelských příběhů poslední doby se završuje

A

Společnost NortonLifeLock, přední hráč v cybersecurity (dříve známější jako Symantec) fúzuje s českou společností Avast. Transakce má cenovku 8.1-8.6 miliard dolarů (cca 180 miliard korun) a má opravdu blíže k fúzi než akvizici, protože se provádí výměnou akcií a tím že Norton má před transakcí hodnotu 24 miliard, platí, že současní vlastníci Avastu získají zhruba třetinu v Nortonovi.

Je též správné označit Avast za českou společnost, protože velmi významný podíl v ní drží stále původní domácí zakladatelé a management, má svůj hlavní stan stále v ČR (byť je “inkorporován” v UK) a je obřím domácím zaměstnavatelem, zaměstnává zde především špičkové lidi, softwarové inženýry, obchodníky, marketéry, stratégy, management.

Znamená to, že díky této transakci “přiteče” (ne hned, postupně) do země odhadem 70-80 miliard korun, kterou budou moci čeští vlastníci dále investovat a věřím tomu, že je použijí nejen k rozvoji svého majetku, ale i české ekonomiky, že jím nastartují další desítky českých firem, další desítky “malých Avastů”, kterým kromě peněz předají i svoje obrovské zkušenosti. A též, že vykonají spoustu dobra, tak jako to už udělali manželé Vlčkovi (Ondřej Vlček je současný generální ředitel Avastu a stane se presidentem Nortonu, což je mimochodem též obrovské ocenění – stát se vrcholným představitelem světové korporace).

Typická garážovka

Dovolím si k tomu ještě pár osobních vzpomínek. Se zakladateli Avastu (ještě pod původním jménem Alwil) jsme společně “stánkovali” na začátku devadesátých let, společně jsme tam z miniaturních, třímetrových stánků – protože na větší nebyly peníze – nabízeli svoje produkty, oni diskety s programem, my knihy a časopisy. U stánku stáli a nabízeli majitelé, tam i tam, protože jiné zaměstnance firmy ani neměly, nemohly si je dovolit, a ostatně s úspěšným obchodem všechno stálo a padalo.

I Avast tedy byl typickým garážovým startupem, a byl jim dlouhou dobu, než se vzepjal k růstu. Znali jsme se a navzájem jsme si fandili, a můžu říci, že Pavel s Edou vždy patřili v branži k nejslušnějším, “nejnormálnějším” lidem. Mají pokoru v sobě a zřejmě jim ji dodalo i to, jak dlouho a pracně se propracovávali nahoru.

Je k tomu taky pár anekdotických historek. Trh s antiviry měl v devadesátkách vzrůst a pak pád, když se objevila (read-only) cédéčka, CD-ROMy, které se používaly k výměně software a které nemohly být nakaženy při přenosech viry (u disket se to stávalo běžně a byl to ten hlavní problém). Přední světová poradenská firma, tuším Merrill Lynch vydala studii, že antivirový byznys je mrtvý. Na západě tehdy desítky antivirových firem to zabalily.

Ne tak v Česku a na Slovensku. Důvod? Studie od Merrill Lynche stála pár tisíc dolarů, naši antiviráři si ji nemohli dovolit, neznali ji a nedozvěděli se tak, že brzo zkrachují a pokračovali drze dál. Tak se stalo, že v jednu dobu bylo Česko-Slovensko vlastně světovým lídrem v antivirech, když zde sídlily hned tři světově významné antivirářské společnosti: Avast, AVG (pohlcen pak právě Avastem) a slovenský ESET (nadále funguje samostatně a je špičkově úspěšný).

Lékaři počítačového světa

Další anekdotická historka. Někdy v devadesátkých se konal sraz česko-slovenských antivirářů tuším u Oslavan, byl jsem taky účastníkem (tehdy novináři mohli firmám dost koukat pod ruce) a byl jsem ohromen, jak jsou tito tehdy ostří konkurenti spřátelení – vyměňovali si sami poznatky a zkušenosti v odhalování viru.

Nechápal jsem to, až mně to bylo vysvětleno: jednak se sami vnímali jako “lékaři” počítačového světa (ostatně jeden ze známých produktů se jmenoval Disk Doctor) s tím, že jim jde společně o dobro, byť si konkurují. Druhý důvod byl pragmatický: odhalování virů (virových sekvencí) bylo drahé a pracné a proto oni spolu tyto informace sdíleli (tedy okamžitě si rozšířili info o nalezeném viru) s tím, že pak už algoritmy proti němu byly věc každého z nich, to se už nesdílelo. (Pokračování anekdotické historky je v tom, že se pila převážně slivovice podchlazená na -20 C, kterou cítíte až tak po minutě po konzumaci, a potom si už ze setkání nepamatuju vůbec nic).

Třetí anekdotická historka, která už je možná z rodu urban legends, protože je to dávno a nikdo si to pořádně neexistuje. Antiviráři předtím, než začal být hlavní bezpečnostní hrozbou Internet skutečně dost strádali a pamatuju, že jsem s Edou Kučerou seděl v pražské restauraci někde u Mánesa, on říkal jak to jde hrozně blbě (second plan byl vyrazit ze mě slevu na inzerci), a já jsem mu povídal, proč se nevrhnou víc do Internetu a nezačnou to nabízet po světě zdarma, když stejně obchodně nemají na to aby dělali aktivní globální obchod a marketing. Toho dne byl Eda poněkud zamyšlený…
(Kdyby mně pánové chtěli dát za dobrou radu nějaký tringelt z prodeje, třeba miliardu nebo dvě, tak bych se neurazil, ale přežiju to i bez něj).

Konec urban legends a obrovské blahopřání ještě jednou! Věřím, že je bude následovat Kiwi.com, že až se létání vyhrabe z covidových srágor, stane se tým Oliver Dlouhý a jeho kolegů vítězem v oblasti nejen leteckého travelu a zrodí se další český multi-multi jednorožec!

Přidat komentář

Nejnovější příspěvky