Žiju opět v jakémsi bezčasí (naposledy Covid v první vlně 2020): sice dělám běžně to co dělat mám, ale myšlenkama jsem jinde, protože svět nefunguje, jak by fungovat měl.

Ruská agrese na Ukrajině – z mého pohledu, přinejmenším pro naši část světa – je dramaticky větší černou labutí než byl a je Covid. Nebojím se říci, že to vnímám jako nejdůležitější geopolitickou událost na této planetě od roku 1989, kdy skončila studená válka a rozpadlo se totalitní impérium, které neustále vyhrožovalo zbytku světa zničením. Bohužel se ukázalo, že studená válka se jen přerušila a i totalitní impérium si vzalo pouze třicetiletou pauzu.

Jak to dopadne? To je hlavní otázka, kterou žijeme už dva měsíce a pokračujeme bohužel dál. A budu se opakovat: rozhodne se na bojišti, na ukrajinském bojišti. Nikde jinde. Samozřejmě dodávky zbraní jsou kruciální a sankce jsou citelné, ale rozhodnou Ukrajinci na válečném poli.

Jak to dopadne? Snažím se sledovat a vyhodnocovat, asi podobně jako mnoho z vás. A i když Ukrajině nesmírně fandíme, připusťme si, že situace je stále složitá a nejednoznačná. Mlha války stále zahaluje situaci a brání nám ve výhledu. Všimněme si, jak můžeme takřka na jakýkoli argument či předkládaný fakt vnést protiargument či proti-fakt:

  1. Rusko má velkou převahu ve zbraních i vojácích.
  2. ALE na druhé straně válčí hloupě, diletantsky, postaru, jeho armáda je v dramaticky horším stavu než by mohla a měla být.
  3. ALE na druhé straně i Ukrajina, byť válčí statečně, trpí velkými ztrátami, i ona se opotřebovává, i ona přichází o zkušené vojáky a o výzbroj.
  4. ALE na druhé straně už Rusko prohrálo část války o „sever“, stáhlo se z řady území s velkými ztrátami.
  5. ALE na druhé straně stále drží celý spodek, tedy velmi velké území až po třistatisícový Cherson a pozice si zde spíše konsolilduje.
  6. ALE na druhé straně ukrajinská armáda podniká úspěšné protiútoky právě u Chersonu a též i na druhé straně, u Charkova.
  7. ALE na druhé straně (dříve půlmiliónový – spíše pro velikost aglomerace) Mariupol s výjimkou podzemí továrny Azovstal už pod ruskou kontrolou je.
  8. ALE na druhé straně ruské ztráty už dosahují možná 25% všeho co do války vrhli; z původních 120 praporních skupin (BTG) jich mají dnes plně bojeschopných tak 80.
  9. ALE na druhé straně si tak jako obvykle ze ztrát mnoho nedělají, je jim jedno kolik jejich vlastních lidí tam padne; rekrutují zoufalce z nejchudších území Ruska, tahají zahraniční žoldnéře, prostě kanónfutru budou mít vždycky dost.
  10. ALE na druhé straně už přišli bezmála o 1000 tanků a několik tisíc kusů další techniky.
  11. ALE na druhé straně těch tanků mají aspoň na papíře 10 000.
  12. ALE na druhé straně věrohodné zdroje uvádějí, že bojeschopných je jich cca 3000, zbytek je neudržovaný a rozkradený šrot.
  13. ALE na druhé straně se Rusům v současné době přece jen daří se prohryzávat v donbaské oblasti, kde, jak se zdá podle map, pozvolna postupují svou tradiční taktikou „uzavření kleští“ (nic jiného asi neumějí)
  14. ALE na druhé straně dle ukrajinských zpráv trpí v těchto útocích obrovské ztráty, které, pokud Ukrajina bude klást pružný a urputný odpor, jim zakrátko vyřadí z bojeschopnosti dalších cca 40 BTG, tedy efektivně zmenší bojovou sílu Ruska na třetinu.
  15. ALE na druhé straně opotřebovávací válka opotřebovává (stále tehnicky menší) ukrajinské síly podobným tempem.
  16. ALE na druhé straně dostává Ukrajina neustále ze Západu kvalitní zbraně, kde je důležité, že se od lehkých zbraní postupuje k těžkým (tanky, děla) a od obstarožních zbraní z původně Varšavské smlouvy se začínají dodávat těžké zbraně, které patří k nejlepším na světě a které jsou dramaticky superiorní vůči tomu co mají Rusové.

A tak dále, a tak dále. Zkrátka není vůbec jednoduché se v tom vyznat a i západní odborníci, kteří se snaží vystupovat s maximální mírou objektivnosti (např. známý Tom Cooper) jsou stále velmi opatrní. Dosavadní neurčitý konsensus říká, že Rusové na Donbase postoupí (není jasné kam), ale pak vlivem víceméně oboustranného vyčerpání dojde k zastavení fronty s tím, že další válka bude pak spíše ostřelovací. To ale není pro Ukrajinu příjemné, protože se to bude odehrávat na jejím území.

Pak jsou i jiné scénáře: jeden, že Rusko prorazí a bude pokračovat po stepích rychle dál (za mě nepravděpodobný), druhý, že naopak dojde k „operaci Citadela naruby“, tedy že tím jak Rusko hazardérsky vrhá do bojů všechno co má, o to taky přijde a mobilizující Ukrajina přejde do protiútoku, na kleště odpoví protikleštěmi, zbytky ruské armády rozdrtí (za mě ne zcela pravděpodobný, ale ne vyloučený).

Je to hrozná doba. Sledujeme situaci jako „diváci historického filmu“, což je strašné, neboť se o žádný film nejedná. Je to realita odehrávající se o jednu zemi na východ od nás. Konáme a pomáháme, ale na bojištích můžeme pomoci jen málo. Válka okupuje naše mysli, ale ne „ruce a nohy“, i když je jasné, že se (aspoň v jistém smyslu) u Charkova bojuje i za Prahu. A Brno.

Ještě dvě myšlenky na závěr:

1) Ať to dopadne jakkoli a ať to bude trvat jak dlouho chce, Rusko z tohoto vyjde extrémně oslabené, až na úroveň sub-regionální mocnosti. Přijde o obrovské množství vojenské techniky – o mnoho tisíc kusů železa, které vyrábělo desetiletí. Kvůli sankcím pak nevyrobí skoro nic dalšího. Přijde o vycvičené vojáky, už přišlo o elitní jednotky: po zkušenostech z této války se mu bude opravdu těžko rekrutovat do armády. Bude enormně oslabené i ekonomicky – opět přijde prakticky o veškeré rezervy, které si budovalo desítky let. Západ – hlavní odběratel ruských fosílií – už ví, že musí tuto svou závislost utnout, takže za tři roky už Rusko nebude mít skoro komu co dodávat. Rusko PŘESTANE BÝT relevantní hrozbou pro svět s jedinou výjimkou, bohužel zásadní: má pořád svoje jaderné hlavice, má jich dost a má je mobilní na svých ponorkách.

2) Samozřejmě součástí našich myšlenek je i to, zda bude nebo nebude jaderná válka. S závěrem, který vypadá logicky: udělejme všechno pro to, aby nebyla. Jenomže závěr je falešný. Jestli Rusko zkusí udeřit jadernou (či chemickou) zbraní, je pouze jeho rozhodnutí a svět jej v tom nijak neovlivní, dokonce ani ne ještě silnějším zapojením do války na Ukrajině. Jde jen o to, jak moc velký šílenec Putin je, a s tím Západ opravdu nic neudělá.

Na závěr ještě něco pozitivního. Oproti tupému, těžkopádnému, „smrtelně vážnému“ Rusku, které se neustále tváří jako ta největší oběť zloby všeho světa je zde Ukrajina, která tou obětí je doopravdy – a zachovává si až neuvěřitelný smysl pro humor. Už proto musí zvítězit.

Jedna odpověď

  1. Vaše sponzorovaná upoutávka na FB je placena dle informací vámi. Opravdu vámi nebo jde o peníze z jiného zdroje ?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.