Máme tu krásný příklad greenwashingu, dokonce ve speciální variantě – beewashingu!
“A ty snad nemáš rád včely, včelí med a další produkty? Ty nefandíš našim včelařům?” Jasně že ano, ale nemusím si kvůli tomu nechat vyplachovat mozek bludy.
Informace, že “80% opylovaných rostlin nemůže opylovat jiný hmyz než včela”, případně že “bez včel jen v Evropě zmizí 20 000 rostlinných druhů” jsou kolosální hlouposti.
Pokud tedy většinu rostlin opylí pouze včely, pak se tedy ptejme, kdo je opyloval v době, kdy se zde žádné včely nechovaly? Včelařství se u nás provozuje od devátého století – kdo tedy opyloval tyto rostliny předtím? Odpověď samozřejmě napadne každého, kdo chodí v přírodě s očima otevřenýma: tisíce a tisíce druhů živočichů, zejména hmyzu. Samozřejmě i včetně dalších druhů včel – jen tzv. včel samotářek u nás žije přes 600 druhů! O nich informační tabule nehovoří.
Druhý blud. Dvacet tisíc druhů tzv. vyšších rostlin (zjednodušeně pro ilustraci – “květin”) v celé Evropě ani neexistuje, v ČR je jich něco přes 2000 druhů. Ale i kdyby, vrací se první otázka – proč tedy tyto druhy “v krátkém časovém horizontu” nemizely, když se u nás nevčelařilo?
“Rapidním úbytkem včel se už nyní mění ráz krajiny”. Hned několik lží v jedné. Především k žádnému rapidnímu úbytku včel nedochází, ba naopak, jak dokládá obrázek popisující tzv. hustotu zavčelení. Má sice určitý vrchol v devadesátých letech, ale jinak kolísá kolem nějaké rovnovážné hodnoty. Ale všude čteme o úbytcích včelstev, o smrtící varroáze, nosematóze, viru včelího plodu, o predátorech vyžírajících včelstva, že? Podle článku počet včelstev u nás v posledních letech naopak stoupá a blíží se k rekordním devadesátým letům. Není tedy ani úbytek včel, ani rapidní, a ráz krajiny, když už jsme u toho, se mění zejména agresivním působením člověka.
Česká republika je jednou z nejvíce “zavčelených” oblastí v Evropě (viz odkaz, kde si můžete dokonale “hrát” s mapkou včelstev u nás, plus odkaz na velmi poučný a datově hutný materiál). Máme v průměru 8 včelstev na km2, což je dvou- až trojnásobek evropského průměru (viz obrázek).
V počtu včelařů je ČR čtvrtá v Evropě, víc v absolutním počtu než ve Velké Británii nebo Francii. (Kdo v těchto zemích tedy opyluje, sakra?). Počet včelstev roste ostatně i celosvětově a stabilně – z 50 mil. včelstev v roce 1962 na 90 mil. nyní (zdroj). Adekvátně s tím roste i výroba a spotřeba medu.
“Úbytkem včel klesá biodiverzita” je další dokonalá lež, ale dává mně možnost upozornit na málo známou věc. Včely medonosné jsou poměrně agresivním hmyzem, který tím jak je vyšlechtěn a jak hospodaří (de facto se jedná o domácí zvířectvo, kterému člověk odebírá jeho produkci) vytlačuje z rostlin další druhy hmyzu, které se chtějí taky napapat. Je prokázáno (viz zdroj), že v intenzivně zavčelených místech naopak biodiverzita hmyzu klesá.
Včely samozřejmě součástí světové biodiverzity jsou, jen jinak než nám předkládají včelaři: jedná se o více než 20 000 druhů divoce a samotářsky žijících včel, které jednak tvoří podstatnou část biodiverzity samy, jednak tím že jsou významnými opylovači – avšak tím že nejsou “domácím zvířectvem”, žijícím ve speciálních, podporovaných podmínkách podobně jako krávy na pastvě nebo hustá vykrmovaná kapří násada v rybníku, si příliš nekonkurují s dalšími desítkami tisíc hmyzích i nehmyzích opylovačů.
Ještě zmíním dvě související témata: “včele mají rádi řepke / byl som v Lysé nad Labem na výstavě”. Včele ji fakt mají rády, ale to ještě neznamená že to je bezva. Řepka se v dané lokalitě vysadí najednou a najednou i vykvete, za zhruba týden ale je už po květu. Pro včely to je jednostranná strava – asi jako kdyby člověk půl roku nejedl nic jiného než klobásky – ale často umírají po postřicích (řepka je masívně stříkanou plodinou, navíc proti hmyzu).
“Bez včel by lidstvo vymřelo” (viz odkaz). Tento často opakovaný “citát” Alberta Einsteina je mylný hned z několika důvodů, přičemž prvním je to, že není jediný doklad, že to Einstein někdy řekl. A především není správný. U hlavních dodavatelů “kalorií” platí, že obiloviny včely neopylují (jsou samosprašné), brambory se množí hlízami, nikoli plody. Včely jsou hlavním opylovačem u ovocných stromů a keřů, u dýní, brokolice, okurek, lilků, paprik, kokosů či kávy. U žádné rostliny nejsou opylovačem jediným (tj. nezbytným), ale je důležité říci, že zvyšují produkci, někde i velmi významně, jinde méně. Bez včely medonosné bychom zkrátka měli méně výsledných plodin, ale nevymřeli bychom.
Proč tedy tolik “beewashingu”? Odpověď asi nepřekvapí: dotace. I včelaři jsou součástí agroprůmyslu a ročně “čerpají” 66 miliónů Kč dotací na včelstva (údaj pro rok 2021). Jak tomu už v zemědělství bývá, lze čerpat i ve včelařství dotace prakticky na všechno (viz zdroj), a pokud se daří šířit zvěsti, že bychom bez včel všichni rychle umřeli, tak se hned dá volat po větším objemu dotací. Je též dobré dodat, že ve výrobě medu jsme soběstační, mírně víc produkujeme než spotřebováváme (poslední údaj ale mám z roku 2012).
Tak, a teď si řeknete, že jsem zas hnusný na ty pracovité včeličky a ještě pracovitější včelaře, kteří se v potu tváře starají o náš med do bylinkového čaje. Vůbec ne. Med, propolis či včelí vosk jsou jedny z nejnádhernějších darů přírody člověku a dokonce i zemědělské dotace považuju za nezbytné pro udržení určité míry potravinové soběstačnosti a konkurenceschopnosti (byť jejich struktura je velmi nedobrá, ale to je na jinou debatu). Jen mně prostě vadí lži a vyplachování mozků, zejména pod záminkou čehosi krásného a ušlechtilého. A i když to je vlastně malé téma, tak problematika hmyzu mě baví celý život.