Text ilustruji zajímavým vývojem reprodukčního čísla R za posledních 12 dní: po delší době, kdy se motalo kolem 0,85 nabralo docela zřetelný trend směrem dolů, který se navíc (vyjádřeno v procentech mezidenního poklesu, tedy máme „růst poklesu“) zrychluje. Na druhém grafu, kde je aplikována metodika „týdenní incidence na 100 000 obyvatel“ jsou vidět dva zajímavé jevy, jedním je důsledek Velikonoc (ale vlastně se nevymykal trendlajně) a pak zrychlení poklesu v posledním týdnu – opět důsledek klesajícího R.
Covid odchází a jsem si jistý, že ani postupné rozvolnění na této křivce nic nezmění. Negativní efekt rozvolnění je stále více „přebíjen“ efektem nabíhající odolnosti po očkování. Očkování samozřejmě zvítězí, neboť jeho efekt se postupně kumuluje a navíc se nesmírně zrychlilo očkovací tempo.
Výsledné číslo R < 0.7 dává komfortní zónu pro rozvolňování: i když začne mírně stoupat, nákaza bude pořád klesat. Jsem názoru, že se mohlo postupovat i rychleji (zejména školy, ale asi i segment restaurací a ubytování), přičemž je dobré zachovat respirátory tam kde je možné je nosit. Respirátor představuje podstatnou ochranu proti Covidu, ceny klesly už pod deset korun za kus, v denní praxi zcela nahradily méně výkonné roušky.
Očkování probíhá dobře – díky krajům, které to vzaly do svých rukou. Očkovací centra stíhají, i současné násobně zvýšené výkony proti dubnu. Vím že se hovoří o problémech u praktiků (fronty seniorů 80+ a podobně), ale jednak v těchto týdnech přijde také mnohonásobně vyšší kvantum Astra Zenecy a Moderny (těmito dvěma vakcínami se očkuje u praktiků kvůli snadnému skladování), jednak každý kdo u praktika visí ve frontě se může jednoduše zaregistrovat do očkovacího centra, tím (automaticky) vyskočí z fronty u praktika a dostane obratem termín do očkovacího centra.
(Jak „dobře očkujeme“ se opět typicky chlubí Andrej Babiš, takže je potřeba opáčit: ne, vy neočkujete, pane premiére. Kraje očkují, nemocnice očkují, praktici očkují. Vy ani ty vakcíny nerozvážíte. Naštěstí.)
K poklesu nových případů je potřeba dodat ještě jednu pozitivní zprávu: tím že ohrožené skupiny mají vysokou proočkovanost dochází k ještě prudšímu poklesu nových hospitalizací. Z vrcholu, kdy jsme těsně lízali hranici 10 000 hospitalizovaných, jsme nyní na celkem 1600 osobách. Pomaleji klesá počet těžkých případů, ale důležité je, že nové už téměř nepřibývají: většina těžkých případů jsou lidé, kteří na JIP/UPV/ECMO (ECMO = mimotělní okysličování, nahrazuje funkci plic a částečně i srdce) jsou na těchto přístrojích velmi dlouho a bohužel též často umírají. Na těchto přístrojích je celkem 340 osob a když se díváte na mezidenní pokles (okolo 20 osob), tak je to hodnota blízká denním úmrtím (25-28).
Tím jak z obrazovek mizí drastické záběry z přeplněných nemocnic a zoufalých zdravotníků se opět začínají šířit oblíbené „rýmičkové“ a „promořovací“ teorie; zaznamenal jsem obrat „očkování není spása“.
Ne, očkování je právě ta spása. Poklesy jsou všude v zemích, kde je vysoká úroveň proočkování (USA, UK), a nejlepší je samozřejmě příklad Izraele, který je zhruba o dva měsíce před námi, a dnes registruje CELKEM okolo 800 infikovaných, my nějakých 20 000. Denní úmrtí se už čtrnáct dní pohybují v nízkých jednotkách (2-4 osoby). Bude-li očkování probíhat podobným tempem, jsme začátkem prázdnin na podobných číslech.
Ještě něco k očkování. Negativem je klesající ochota nechat se očkovat s věkem. Čím mladší generace, tím menší ochota; registrujeme v jihomoravském kraji vždy po otevření věkové kohorty (pětiletky) zhruba 50% zájem z této kohorty. Proto se také pětiletky otevírají tak rychle za sebou. Je to paradoxní, ale neochota nechat se očkovat je vlastně vítaná pro ty, kteří se očkovat nechat chtějí: přijde na ně řada dříve a budou za vodou.
Vytýkám vládě (protože to má smysl udělat jen centrálně), že nezrealizovala důkladný průzkum příčin, abychom věděli, co se děje a co s tím můžeme dělat. Je to čekání na konkrétní vakcínu? Je tím odpor k vakcinaci, nebo jen lenost, opatrnost? Jiné důvody? Nutit k očkování represemi či diskriminačními opatřeními by měla být poslední volba – daleko lepší je přemýšlet, co udělat, aby se lidé šli naočkovat bez nucení. Ale pokud nevíme PROČ lidé nechtějí, tak nevíme co udělat.
(Anekdotická historka z našeho kraja. Dělali jsme si vlastní zkoumání, proč stále „odolávají“ i osmdesátníci, pro které je Covid opravdu zhusta smrtelný, a jednou z poměrně častých zaznamenaných příčin je „pane doktore, já si počkám na ten Sputnik, zavolejte mně až ho budete mít“).
Optimistické povídání zakončím jednou hrozbou. Deklarace v úvodu bude platit POUZE tehdy, pokud nepřijde mutace, která a) se šíří velmi snadno, na úrovni britské, b) bude mít schopnost i zčásti obcházet odolnost vzniklou buď proděláním, nebo vakcinací. Dnes se hodně hovoří o indické variantě, která je již v Evropě – je (logicky) nejvíc ve Velké Británii, kde je v několika ohniskách a kde už nyní je nejrychleji se šířící variantou a v posledních týdnech se co týden výskyt zdvojnásobil. Jiné zprávy a výzkumy však toto nepotvrzují, celkově ale je k indické variantě příliš málo dat.
I přes tuto hrozbu jsem však přesvědčen, že nás návrat k hrůzným měsícům říjen až březen nečeká. Můžeme znovu žít, je ale vhodné stále „žít opatrně“