Proč? Proto:
1) Covid není chřipka a reálně zabíjí ve velkém.
Čísla (4000+ zemřelých týdně v poslední době) jsou dvojnásobkem normálu. Je to největší nový zabiják za posledních sto let, není to chřipečka, tečka.
2) Vakcíny se nebojím.
Že se vyvíjela krátce? (Podezřele krátce?). Právě proto, jak velký zabiják Covid je, bylo na její vývoj věnováno extrémně moc peněz i a doslova armád výzkumníků. Myslím, že nikdy v dějinách lidstva nebylo zkoncentrováno tak velké úsilí lidí i financí na urychlený vývoj prostředku jako nyní.
3) Není v obecném povědomí, jak funguje věda a výzkum.
Ve většině případů to jede na půl plynu: malé týmy, spíše podfinancované, svým tempem na něčem dělají. Retroviry-koronaviry byly dlouhou dobu úplně mimo pozornost, než přišel AIDS (HIV); pak se financování výzkumu v této oblasti mohutně zvedlo a přineslo to výsledky. Tak to ve vědě chodí – pokud něco trvá příliš dlouho, je příčinou (obvykle) vývoj na půl plynu, nedostatečně zafinancovaný. Vzpomeňme ostatně na „válečné technologie“: když je stát v existenčních trablech, nasune do potřebné oblasti hromady peněz, špičkové mozky i management, a výsledek se dostaví. Či případně kosmický výzkum v NASA: jeho ohromující výsledky nejsou zapříčiněny „vesmírem“, jak někdo dodnes blouzní, ale prostou, gigantickou koncentrací lidí a peněz (NASA dostávala na vrcholu několik let cca 5% VEŠKERÉHO rozpočtu Spojených států!).
4) Ještě zpátky kE korona a retrovirům.
Paradoxně před Covidem jsem o tomto četl docela dlouhé odborné pojednání. Tím jak se tyto typy virů dostaly už dlouho před Covidem do centra pozornosti (HIV, SARS, MERS…), výzkumná centra se je naučila lépe poznávat, chápat jejich stavbu, testovat metodologii jak jim čelit, vymýšlet a ověřovat, jak by mohla fungovat ona „magic bullet“, která je u viru potřebná (kouzelná kulka která „zastřelí“ virus, ale nezničí buňku, ve které ten virus je). Byli jsme – trochu se štěstím – připraveni, nezačínali jsme z nuly.
5) Nezapomeňme, že do vakcíny proti Covidu se paralelně pustilo mnoho špičkových laboratoří.
To se též normálně neděje, protože to je plýtvání prostředky – málokdo uvolní miliardy na vývoj léku, když ví, že na tom pracují tři další špičkové týmy. Zde možná pracovalo deset, dvacet týmů paralelně: pravděpodobnost rychlého úspěchu je tak podstatne vyšší, a úspěch se dostavil.
6) Krátké testování, neznámá rizika?
Uvědomme si, že délka, opakovanost, důkladnost testování než se lék pustí do oběhu jsou stanoveny trochu arbitrárně (čti: od pasu). Na to není žádný přesný vzoreček, tohle není zrání betonu. Protože se u běžných léků tak nespěchá, jsou tyto lhůty stanoveny s velkým koeficientem bezpečnosti, s doublecheckem-triplecheckem, tedy: „nejspíš stačí půl roku, dejme pro jistotu dva“.
Covid ve věci testování navíc znamenal „štěstí“, protože na rozdíl od jiných (vzácnějších) chorob máme k dispozici desítky tisíc „pokusných králíků“. Testování je věc statistiky: pokud otestujete deset lidí, je pravděpodobnost že se neodhalí skrytý vedlejší účinek obrovská, pokud jich otestujete sto tisíc a vše je v pořádku, je už šance problému mizivá.
7) Jistě, to co zůstává je nějaký neznámý skrytý účinek, který se projeví po řadě let.
Prosím, uvědomme si ale, že vakcíny nevyvíjejí diskutéři z Facebooku, ale ti nejlepší vědci na planetě, kteří mají za sebou výzkumy desítek léků a vakcín. Oni vědí co sestavují, navzájem se kontrolují, konzultují napříč světem. To není výzkum Frankensteina, to není sci-fi film, kde šílení chlápci v bílých pláštích něco random patlají a pak jim vyleze obluda z kádinky.
8) ŽÁDNÁ farmaceutická firma si nedovolí vrhnout na svět lék či vakcínu, u které nemá tu maximální možnou jistotu, že s sebou nepřinese nezamýšlené vedlejší účinky.
Toto je nejhorší noční můra pro každou farmaceutickou firmu – že se něco takového stane. Protože v ten okamžik se na firmu sesypou hromadné žaloby s tak gigantickými náhradami škody, že i tu největší a nejbohatší firmu na světě to položí.
9) „A co Contergan?“
To je přesně ono: ze stovek tisíc léků se JEDEN stal touto noční můrou – zdálo se, že pro uživatele je vše v pořádku, ale těhotným ženám se rodily znetvořené plody. NIKDY stoprocentně nevyloučíte riziko. Život je životu nebezpečný a nezřídka končí smrtí. Vybuchuje špatně sestrojená mikrovlnka, konstrukční vada v automobilu způsobila smrtelné havárie, softwarová chyba v železničním zabezpečení způsobí srážku vlaků… To by pak člověk nemohl vylézt na ulici. A právě Contergan je dobrým příkladem „poučené farmacie“: bylo to v padesátých létech a reakcí bylo podstatné zpřísnění pravidel ve vývoji léků (Contergan byl testován jen na 300 lidech, při předchozím testování na zvířatech se objevily problémy, ale bagatelizovaly se, atd). Věda se umí z vlastních omylů poučit. Může se to u vakcíny na Covid stát taky? Může, pravděpodobnost je jedna z miliónu – asi jako že vyjdete ráno před dům, upadnete a už nevstanete. Život nespočívá v hledání jistoty, ale v hledání menšího rizika.
10) A nakonec:
Nepůjdu se očkovat ani tak kvůli sobě – v rizikové skupině snad ještě nejsem, i když Covid je dost ruleta. Udělám to kvůli svému okolí: setkávám se často, denně s lidmi, kteří v rizikových skupinách jsou, s lidmi kteří přímo a denně pracují s těmi nejohroženějšími. Očkuji se především proto, abych chránil jiné, ne sebe. Abych nebyl přenašeč, nikoli obětí. Popřemýšlejte aspoň o tomto, prosím.